KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Jsme v zajetí extremistů. Trollové všech barev nálepkují, šíří strach, nedůvěru a štěpí společnost. Jsme svědky dennodenní manipulace a zkreslování faktů, útoků na emoce, vytrhávání věcí z kontextu a kategorických soudů. Platí přitom, že metody proruských dezinformátorů a těch, kteří se charakterizují jako zásadně prozápadní, se v základu neliší. Chceme se tomu bránit? A umíme to?
Klima, migrace, lithium, Home Credit, zbraně, manželství homosexuálů… To všechno jsou příležitosti pro šíření pomluv a zasévání nedůvěry. Děje se tak z pozic v levé i pravé části názorového spektra a platí, že ať už různé pseudokauzy rozjíždějí ruští dezinformátoři a čeští národovci, nebo západně se tvářící aktivisté a progresivisté, používají stejné, nepříliš „voňavé“ metody: Vezmou jeden pravdivý fakt a na něj navěsí obludnou konspirativní konstrukci z předsudků, negativních emocí a subjektivních soudů vydávaných za objektivní skutečnosti.
Zasévači rozkolu mohou počítat s mocným spojencem, tzv. sebepotvrzujícím omylem. Lidé zkrátka mají tendenci selektivně věřit tomu, co zdánlivě dává za pravdu jejich vlastním předsudkům a očekáváním. Radost, když můžeme vítězoslavně zvolat „vidíte, já to říkal!“ u mnohých z nás vypíná schopnost kritického myšlení. Nemáme někoho rádi, protože ho už dávno podezíráme, že je proruský, pročínský, proevropský, proamerický, konzervativní, liberální…? Pak máme sklon věřit všem pomluvám o něm.
Tyranie krajností ničí konsensus
Národovci a progresivisté, dnes extremisté z opačných břehů, sice míří na rozdílné sociální bubliny, ale pracují stejným způsobem. Vytvoří obraz nepřítele, kterým může být zástupce opačného tábora, ale klidně i umírněný reprezentant středu. Následně se do něj trefují a bez skrupulí ho obviňují z kdečeho, ať už to udělal (a nic špatného na tom není), nebo neudělal (a je to skutečně zavrženíhodné), nebo by to mohl udělat (i když o tom nikdy neuvažoval).
