Schmarcz: Poláci nejsou jako Češi. V jejich prezidentské volbě jde o skutečné hodnoty | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Poláci nejsou jako Češi. V jejich prezidentské volbě jde o skutečné hodnoty

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Konzervativci a liberálové si to v polských prezidentských volbách rozdávají na férovku. Komunisté, stejně jako další extremisté nedostali šanci. Druhé kolo mezi dosavadní hlavou státu Andrzejem Dudou a jeho vyzyvatelem Rafałem Trzaskowskim zřejmě bude těsné. Ať už ale vyhraje kterýkoli z nich, půjde o hodnotovou volbu mezi dvěma dobrými variantami. Polákům to zatím můžeme jen tiše závidět.

Liberální média líčí zápas mezi kandidátem vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) Dudou a nominantem opoziční Občanské platformy (OP), varšavským starostou Trzaskowskim, málem jako osudové rozhodování mezi autoritářstvím a svobodou. Jenomže to je falešný obraz. V Polsku v posledních letech neprohrává demokracie, ale liberálové. Předtím vládli a nejspíš zase vládnout budou. Dokud byli u moci, také prováděli řadu věci, za které je dnes Kaczynski a spol. na tapetě – například zásahy do justice. Jen se o tom tolik nepsalo, protože to dělali ti „hodní“.

Pravdou je, že styl PiS je nekompromisní. Jenomže takoví jsou Poláci, kteří se na rozdíl od nás neřídí heslem, že „nikdo nesmí úplně prohrát a nikdo úplně vyhrát“, v hymně se neptají, kde je jejich domov, ale drsně prohlašují, že Polsko ještě nezahynulo a v druhé světové válce by se nechali radši pobít, než by se vzdali. Jejich liberálové také nejsou žádné slečinky a třeba Donald Tusk měl dost ostré lokty na to, aby si v Bruselu vybojoval druhé funkční období coby předseda Evropské rady navzdory mínění polské vlády.

V Polsku probíhá skutečný, nehraný, ostrý souboj mezi konzervativním a liberálním světonázorem. Jeho výrazem je i fakt, že předpovědi pro druhé kolo jsou velmi těsné. Agentura Kantar přisuzuje Dudovi 47 procent voličů a Trzaskowskému 45 procent, zatímco IPSOS to má obráceně - 47 procent pro Trzaskowského a 43 procent pro Dudu. Na rozdíl od Česka tamní opozice nemusela naslepo hledat mezi mnoha nestranickými kandidáty, kdo by tak asi mohl mít největší šanci Dudu porazit. Bylo dopředu jasné, že se mu postaví liberál z OP.

Trzaskowski nastoupil do boje až v polovině května, kdy Občanská platforma odvolala z boje Malgorzatu Kidawovou-Blońskou, která své šance sama pohřbila, když lavírovala kolem toho, zda se vůbec v čase koronoakrize voleb zúčastní, a nechávala tak voliče v nejistotě. Její nástupce během šesti dnů získal milion šest set tisíc podpisů (aby mohl kandidovat, stačilo jich sto tisíc) a následně stoupal v průzkumech preferencí na dvacet až dvacet pět procent. Nakonec v prvním kole získal kolem třiceti. Duda dostal o patnáct procentních bodů víc.

Ať v druhém kole zvítězí kterýkoli z obou kandidátů, můžeme Polákům opravdu závidět. Jejich politika, a to se netýká jen prezidentské volby, zůstává už patnáct let hodnotovým soubojem dvou úctyhodných ideologií – liberalismu a konzervatismu. Ostatně oba kandidáti jsou straničtí, ne „nezávislí“. Hlavní síly, Právo a spravedlnost a Občanská platforma, vznikly rozštěpením jedné původní strany, již bychom mohli nejspíše přirovnat k české ODS, než ji začali opouštět liberálové směrem k US a TOP 09.

Naši severní sousedé neřeší problém s komunisty, ti jsou dávno ze hry. Polsko není rozštěpené v pohledu na Evropskou unii. Jak vládnoucí konzervativci, tak opoziční liberálové jsou proevropští, což platí i o občanech. Celá země je prozápadní, proamerická, protiruská a Poláci ani netrpí komplexem z Němců jako Češi. Neboli tento svobodný a hrdý národ má jasno v zásadních otázkách, které trápí a rozdělují českou společnost ještě třicet let po listopadu. Dodejme, že nás Poláci mají radši, než my je.

Velké spory v Polsku nepanují ani co se týká ekonomiky. Hospodářská reforma z 90. let byla hlubší než česká a hlavně se její parametry nijak zvlášť neměnily, ať vládl kdokoli. Boj se vedl o daně a podporu rodin, kde PiS boduje se svým sociálním programem. Evropské dotace se v Polsku nemizí v nesmyslných projektech, ale slouží k masivní modernizaci země včetně husté sítě dálnic a železnic. Polští politici se umějí shodnout na národních zájmech, a i proto v EU umějí něčeho dosáhnout.

Polsko se neutápí v nesmyslech, jako my, a tak se dnes hlavní střet odehrává v názoru na rodinné hodnoty, bioetiku, vzdělání či soudnictví. Což úkorně nesou čeští i evropští liberálové, kteří berou vládu konzervativců jako nějakou historickou křivdu. Ve skutečnosti je to politika, jak má vypadat. Řeší se věci, které jsou pro lidi opravdu důležité, přičemž oba hlavní proudy mají silnou podporu. Jednou liberálové opět zvítězí a začnou Kaczynského dědictví revidovat. V pořádku, to je demokracie. Ublíženectví do ní ale nepatří.

Šanci na „pomstu“ nabízí opozici právě prezidentská volba. Pokud by zvítězil kandidát Občanské platformy Rafał Trzaskowski, dostala by parlamentní mašina Práva a spravedlnosti těžký úder. Hlava státu samozřejmě nemůže zvrátit již přijaté zákony, ale má právo vracet Sejmu ty nové. K přehlasování prezidentského veta je třeba tří pětin poslanců a těmi vláda nedisponuje. Přitom má pořád velké plány, jak proměnit Polsko dle konzervativních zásad. Jde i o obsazování soudů a zahraniční politiku, kde má prezident silné slovo.

Druhé kolo ukáže, jestli si většina Poláků přeje pokračovat v dosavadním kursu, nebo ho chce korigovat. Vítězství Andrzeje Dudy v roce 2015 podpořilo nastupující vládu konzervativců, kteří se k moci vrátili o rok dříve. Jeho případný odchod by nejspíše předznamenal zhoupnutí politického kyvadla na stranu liberálů. Když obhájí, nestane se nic jiného, než že si ještě počkají. Co bychom za to my Češi dali, kdybychom místo populistů, demagogů a extremistů měli politiku dominovanou hodnotovými konzervativci a liberály…

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud