KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima se omlouvá, že si dovolil uzavřít běžnou sponzorskou smlouvu s normální českou firmou. Takové je páteční vyvrcholení kauzy kolem sponzoringu UK společností Home Credit, která tu v posledních týdnech budí vypjaté emoce. Co mi to jen připomíná?
Tohle je největší selhání polistopadové žurnalistiky: Někdy na konci 90. let se začal prosazovat názor, že novináři nejsou jen pozorovateli a kritiky politiky, ale že jsou zároveň jejími vyšetřovateli a soudci. Nakonec přišel tzv. prokurátorský puč jako výraz snahy části státních zástupců stát se další mocí ve státě. Ale s kriminalizací politiky začali novináři. Oni umetli cestičku a vytvořili prostor, do nějž se následně se svými beranidly vlámali Šlachtovci-Ištvanovci. A taky hromada „neposkvrněných“ lobbistů typu Národního fondu proti korupci či Rekonstrukce státu.
Výsledky známe. Definitivní zničení pověsti demokratických stran a zastupitelské demokracie. Jistě, sami politici na tom mají velký a nezpochybnitelný díl viny, ale korupce, jak věděl už francouzský myslitel z 19. století Alexis de Tocqueville, je - na rozdíl od aristokracie - nedílnou součástí demokracie. Je to svým způsobem daň za svobodu. Otázka tedy nezní, jak ji zcela výmýtit. Takový požadavek je utopický, nereálný a vede pouze k deziluzi a k vládě pevné ruky.
Důležité je, aby politický systém na korupci reagoval a aby ve stranách fungovaly samočistící mechanismy. Ty se nakonec i spustily, ale aktivističtí žurnalisté, státní zástupci a nemravní obchodníci s mravností byli daleko rychlejší. Standardní politická scéna byla zmasakrována dřív, než dostala šanci prokázat, že se z problémů poučila a vyvodila důsledky.
