Schmarcz: Poprask na Univerzitě Karlově. Kde jsme to už viděli? | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Poprask na Univerzitě Karlově. Kde jsme to už viděli?

Schmarcz: Poprask na Univerzitě Karlově. Kde jsme to už viděli?
 

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima se omlouvá, že si dovolil uzavřít běžnou sponzorskou smlouvu s normální českou firmou. Takové je páteční vyvrcholení kauzy kolem sponzoringu UK společností Home Credit, která tu v posledních týdnech budí vypjaté emoce. Co mi to jen připomíná?

Tohle je největší selhání polistopadové žurnalistiky: Někdy na konci 90. let se začal prosazovat názor, že novináři nejsou jen pozorovateli a kritiky politiky, ale že jsou zároveň jejími vyšetřovateli a soudci. Nakonec přišel tzv. prokurátorský puč jako výraz snahy části státních zástupců stát se další mocí ve státě. Ale s kriminalizací politiky začali novináři. Oni umetli cestičku a vytvořili prostor, do nějž se následně se svými beranidly vlámali Šlachtovci-Ištvanovci. A taky hromada „neposkvrněných“ lobbistů typu Národního fondu proti korupci či Rekonstrukce státu.

Výsledky známe. Definitivní zničení pověsti demokratických stran a zastupitelské demokracie. Jistě, sami politici na tom mají velký a nezpochybnitelný díl viny, ale korupce, jak věděl už francouzský myslitel z 19. století Alexis de Tocqueville, je - na rozdíl od aristokracie - nedílnou součástí demokracie. Je to svým způsobem daň za svobodu. Otázka tedy nezní, jak ji zcela výmýtit. Takový požadavek je utopický, nereálný a vede pouze k deziluzi a k vládě pevné ruky.

Důležité je, aby politický systém na korupci reagoval a aby ve stranách fungovaly samočistící mechanismy. Ty se nakonec i spustily, ale aktivističtí žurnalisté, státní zástupci a nemravní obchodníci s mravností byli daleko rychlejší. Standardní politická scéna byla zmasakrována dřív, než dostala šanci prokázat, že se z problémů poučila a vyvodila důsledky.

Dnes se možná mnozí diví, co si vykoledovali. Zemana na Hradě a Babiše ve strakovce totiž nestvořili jen Kalousek se Sobotkou (a řadou dalších). Vyčítám politikům tradičních stran, že podlehli nátlaku aktivistů a lobbistů. Rezignovali tak na odpovědnost, svěřenou jim Ústavou a mandátem z voleb, a nechali moc v rukách nikým nevolených.

Jak víme z časů čarodějnických či politických procesů, rozjetý mlýnek na maso se musí stále něčím živit. V tradičních stranách už dnes není co ničit a ty nové se nedají. Tak teď zřejmě došlo na Petra Kellnera, potažmo Jiřího Šmejce, který smlouvu s univerzitou podepsal. Opět jsme u onoho nereálného požadavku na naprostou a dokonalou čistotu. Home Credit určitě není Armáda spásy, ale v rámci firem poskytujících spotřebitelské úvěry patří k těm solidnějším. Když však člověk čte některé reakce aktivistů, má pocit, že ta firma může za všechnu bídu exekucí a prodala celou zemi do čínských rukou.

Je to zkrátka velmi podobné jako u tradičních stran. Můžeme najít chyby a můžeme je právem kritizovat, ale hysterie a ultimativní požadavky (jimž bohužel rektor Zima i Home Credit podlehli) mohou mít jeden jediný efekt. Lidé jako Petr Kellner, tedy jasně vyprofilovaní významní podnikatelé, se možná zcela stáhnou z veřejného prostoru a přenechají ho nejrůznějším netransparentním šarlatánům a agentům s teplou vodou.

Americký filosof Michal Novak definoval tři pilíře Západu: parlamentarismus, kapitalismus a křesťanskou morálku. První pilíř aktivisté když ne pokáceli, tak velmi vážně narušili. Druhý možná bude čelit témuž útoku. No, a s křesťanskou morálkou na tom opravdu nejsme dobře… Braňme svobodu podnikání a pomůžeme i parlamentarismu. Kapitalismus potřebuje demokracii a podnikatelé by tedy měli mít zájem na jejím zachování. 

Doufejme, že se historie nebude opakovat. A že ti, kteří nyní vytloukají „morální kapitál“ z případu Home Credit, se jednou nebudou muset divit, jakého džina to zase vypustili z lahve.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud