Schmarcz: Proč skončil mluvčí, který ženy v rouškách přirovnal k perským princeznám? | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Proč skončil mluvčí, který ženy v rouškách přirovnal k perským princeznám?

Schmarcz: Proč skončil mluvčí, který ženy v rouškách přirovnal k perským princeznám?
 

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Mluvčí Filozofické fakulty UK Petr Kukal končí. V autorském sloupku pro deník Metro přirovnal ženy v rouškách k perským princeznám, což některé studentky rozlítilo natolik, že si stěžovaly. Prý jde o nepřípustné sexistické hodnocení. Kukal článek sdílel na svém facebooku, kde se strhla bouřlivá debata, a děkan fakulty promptně reagoval. Dnes již bývalý mluvčí se tak stal obětí genderismu a politické korektnosti, jež tyranizují západní univerzity.

 

Co že to bojovnice proti mužskému šovinismu tak naštvalo? Tento text: „Koronavirová pandemie je děsivá věc. Dopadá na nás všechny a neshledávám na ní nic dobrého. Opatření, k nimž nás nutí, nám ale mohou některé věci připomenout. Nejen hodnotu solidarity a odpovědnosti, ale i skutečnosti zdánlivě nevýznamné. Třeba že okouzlení a tajemství jsou dvě sestry, které se vedou za ruce. Milé ženy a dívky v rouškách, nejste směšné, trapné ani neatraktivní. Jste i v mizerii těchto dní perskými princeznami.“

Jeden by řekl, že šlo o pokus zahnat trudnomyslnost a zlepšit ženám i mužům náladu v čase obav. Kromě toho jde o text výrazně multikulturní a psaný s určitou laskavostí a nadhledem. Jenomže nic z toho genderistky neuchlácholilo. Kukal – v tomto případě podepsaný jako mluvčí fakulty a okresní básník – je totiž ke své smůle muž a jako takový zkrátka nemá právo vyjadřovat se k ženské kráse...

Jak připomněl iRozhlas, ve facebookové debatě k textu zazněly takového názory: „Nikdy by mě ani nenapadlo přemýšlet, jestli jsem v roušce neatraktivní nebo atraktivní. Nosím jí prostě proto, že je účelná, ne proto aby mě někdo (zvlášť muž) přesvědčoval na internetu, že je to sexy.“ Nebo: „Fakt nepotřebuju, aby někdo hodnotil, jak vypadám v roušce.“

Pro úplnost dodejme vyjádření děkana fakulty Michala Pullmanna, podle nějž nešlo o text samotný, ale právě o projevy na sociální síti, kde Kukal reagoval. „Bezprostředním důvodem odchodu pana Kukala jsou některá jeho vyjádření v diskusích na sociálních sítích vůči členkám akademické obce, která jsme vyhodnotili jako nepřijatelná. Potvrzujeme, že vedení fakulty i Akademický senát Filozofické fakulty UK obdržely stížnost na vystupování pana Kukala, nicméně tato skutečnost nehrála v našem rozhodování roli.“

Kukal možná někdy odpověděl neobratně, ale je důležité si připomenout, že jen reagoval na výpady dotčených čtenářek a čtenářů, které se mu v reakcích pod textem objevily. Nebyl tím, kdo by v oné debatě inicioval konflikt.

Ano, můžeme se opět bavit o tom, kde je míra toho, co by měl na sociální sítě psát člověk reprezentující veřejnou instituci, ale to je teď vedlejší. Jde o víc. Tohle totiž známe ze západních, zejména anglosaských univerzit, kde zastánce ideologie politické korektnosti uráží kde co. Mezi námi, jsme v tom sto let za opicemi. Třeba tažení za vymýcení projevů mužské galantnosti se na západ od nás prohnalo školami před čtvrt stoletím a zaznamenalo tak kolosální vítězství, že dnes v důsledku mnohé emočně diskriminuje i výuka matematiky (jde prý o bělošský rasismus). Nejnovějším hitem je takzvaná mikroagrese, kdy studentům může emocionální zhroucení způsobit cokoli, třeba pitvání žáby při studiu veteriny.

Cenzurní rakovina politické korektnosti tak už nezachvacuje pouze humanitní školy a neomezuje se na pohlaví, rasu či náboženství. Je zkrátka všude. V Česku jsme na začátku této cesty. Petr Kukal je poměrně známý autor a získal i ocenění Křišťálová lupa za vtipně vedený twitterový účet ministrestva kultury v dobách ministra Daniela Hermana. Je to takový typický městský liberál, pro mnohé až „sluníčkář“ a básník, žádné „šovinistické nacionalistické prase“. Rozhodně tedy nezapadá do profilu obvyklých cílů genderistické palby. Příslušnost „ke kavárně“ ho ale nezachránila.

Paradoxní na celé situaci je, že kdyby Filozofickou fakultu UK ovládal duch „obránců národa a českých tradic“, letěl by Kukal nejspíš úplně stejně, třeba za propagaci „cizí migrantské kultury“. Extrémy si zkrátka podávají ruce. Člověk aby se bál říci cokoli ze strachu, že za to dostane likvidační facku buď od národovců, nebo od progresivistů. Nebo rovnou z obou stran.

A právě tohle je to nejhorší. Nemusíme s Kukalem, nebo s mnoha jinými souhlasit, ale musíme ctít jejich právo na svobodu projevu, pokud je dle běžných měřítek kultivovaný, na nikoho neútočí a nešíří nenávist. Musíme zkrátka bránit svobodu před extremisty zleva i zprava. Vyhazovat lidi z práce za „nevhodné“ názory, či v tomto případě dokonce za lichotku? Měl by zasáhnout ombudsman, protože jde o zcela zjevnou diskriminaci z důvodu světonázoru.

Filosofická fakulta je známá svými progresivistickými postoji. Právě zde bylo centrum snah sestřelit rektora Tomáše Zimu za tuctový podpis sponzorské smlouvy se společností Home Credit, přičemž někteří kolem toho rozpoutali naprosté peklo. A na její půdě vystoupili zelení extremisté, kteří okupovali prostory školy, přičemž část z nich by chtěla sundat nejen rektora, ale ideálně i systém liberálního demokratického kapitalismu. Pikantní je, že to samé vedení fakulty, které dalo od Kukala ruce pryč, jim toto vše tolerovalo.

Někdo by mohl říci, proč tolik humbuku kolem jednoho mluvčího, co přišel o práci? No, protože když se proti tomuto zlu neozveme hned zpočátku, může vyrůst ve stejnou tyranskou hydru, jako na amerických či britských univerzitách.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud