Schmarcz: Sjednocení generací? Kvůli klimatu budou vládu a EU nenávidět mladí i staří | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Sjednocení generací? Kvůli klimatu budou vládu a EU nenávidět mladí i staří

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Válka generací, která nám hrozí, není nic pěkného. Možná se ale lidé přeci jen v něčem zásadním sjednotí. A bude to ještě horší. Neuvážená, špatně vysvětlovaná a domácími politiky do značné míry ignorovaná klimatická politika může vést k tomu, že se naštvou mladí i staří. Každý z jiných důvodů, takže větší jednota z toho nebude. Spíš větší problém.

Klimatický summit OSN byl předzvěstí katastrofy. V roli katalyzátoru zafungovala Greta Thunbergová. Jak to, že šestnáctiletá holka udělala hlupáky ze slovutných světových státníků? Z prostého důvodu: jasně poukázala na rozpor slov a činů klimahysterických politiků. Na první pohled se mohlo zdát, že se Greta dobývá do otevřených dveří. Klimatickou agendu tlačí OSN fofrem uragánu. Jenomže, i tato rychlost konání pořád zásadně zaostává za tím, co strašidelného o hrozbě globálních změn klimatu říkají politici. Samozřejmě. Kdyby měly být činy v souladu se slovy, tak do dvanácti let opravdu umřeme. Ne v důsledku oteplování, ale hlady…

Kdo s krizí zachází, ten krizí schází?

Řekněme rovnou, že světoví státníci si tu lekci zasloužili. Oni – a ti evropští v první řadě – vyvolali strašáka klimatické krize (ano, dle liberálního kánonu už se nemá říkat změna, ale krize). Greta je pouze vzala za slovo. A protože jako autistka nedokáže pochopit, že lidé jsou v zásadě pokrytci a že zcela běžně něco jiného říkají a něco jiného dělají (zvláště politici) a zároveň sama neumí své vlastní emoce kontrolovat a manipulovat jimi, rozčílila se. Za sebe jí tleskám. Dala klimahysterikům ochutnat jejich vlastní medicíny a opařené Valné shromáždění OSN se vlastně ani nemohlo nijak bránit.

Nechme však už Gretu Gretou. Když cesta ke klimašílenství započala, byla batole, takže rozhodně není jeho příčinou. A nebude ani jeho řešením, nemá v rukách žádnou reálnou moc. Podobá se kanárkovi v dole. Upozorňuje, že nám tu někde smrdí metan – ne ten skleníkový, ale politický. Ukazuje se tu čím dál větší vyprázdněnost politiky. Místo, aby státníci navrhovali sadu konkrétních ekologických řešení a jedno každé z nich vysvětlovali voličům a získávali pro ně podporu, učinili z klimatu náboženství s jedním všemohoucím bohem Decarbonem. Když nevíš, co dělat, vraž tam víru a kdo nevěří s tebou, z toho udělej kacíře, popírače. Bylo jen otázkou času, kdy tato falešná, zjednodušená a pokrytecká politika narazí. Tak dlouho se chodí s krizí do OSN, až se Greta utrhne…

Není hanba nevědět, je hanba lhát

Ve skutečností není žádnou hanbou, že světoví politici tápou ohledně toho, co vlastně přesně dělat. Tápou i odborníci. Fyzika atmosféry není nic tak prostého jako třeba penzijní systém (u nás ale nezvládneme vyřešit ani to). Politici mají sklon ke zjednodušování. Částečně je to logické. Když chcete pro něco získat podporu a prosadit to, nemůžete jet stylem přednášky na vědeckém fóru. Jenomže i to zjednodušování či pojmenovávání problému se musí umět. Skutečný státník se pozná ne podle toho, že něco zjednoduší až na dřen a vytvoří z toho alarmující heslo. Tak se pozná populista. A klimahysterici opravdu přistupují k tématu oteplování v zásadě stejně jako Okamura k migraci.

Správným řešením je pojmenovat reálné problémy, jimž aktuálně čelíme: sucho, nedostatek potravin v chudých zemích, odlesňování, znečišťování planety, nízká energetická efektivita… A kvůli předběžné opatrnosti (což je konzervativní princip) i problémy, jimž potenciálně můžeme čelit: oteplování, ale celkově vůbec změny klimatu, včetně toho, že mohou nastat větší výkyvy počasí. Ne, že by se takto o problémech nemluvilo. Vše je však překryto naprosto nedostatečně vědecky podloženým tvrzením, že když okamžitě nesnížíme emise CO2 na nulu, do několika let přijde vymírání. V případě klimatu opravdu platí, že méně je více. Na drtivé většině konkrétních opatření se přece shodnou všichni. Včetně toho, že svět musí daleko více investovat do vzdělání, vědy a inovací. Lidský mozek je tím skutečným řešením.

Pro mladé málo a pro staré moc

Kdyby místo uhlířské klimatické víry přišli politici s dobrým ekologickým programem a pro něj získávali jednotlivé skupiny obyvatel, prospěli by daleko více lidem, planetě a nakonec i sami sobě. Takto jsme v situaci, kdy se mladá generace bouří, protože má pocit, že se dělá málo. Starší je zatím v klidu. Ale až jí dojde, že ve skutečnosti dělá EU až moc pro to, aby ji připravila o možnost koupit si auto za rozumné peníze a možná jim chystá i masivní blackouty, může se také začít stavět na zadní.

Je vcelku evidentní, co se může stát. Strany typu Pirátů se postaví za mladé a budou do krve bránit jejich „klimatická práva“. Strany typu ANO budou bojovat za právo starších mít auto, elektrický gril a dost červeného masa. Obou subjektů se nechci nijak dotknout, uvádím je jako typický příklad a nevylučuji, že se možná naopak pokusí obě generace sjednotit, ale v této chvíli je jejich elektorát vede k popsanému chování. Sám se nijak netajím tím, že bych uvítal daleko větší angažmá pravicových stran v tématu ekologie. Reprezentují střední generaci, tedy tu, která na to vše vydělává a svým konzervatismem rovněž stojí ve středu mezi konzumním socialismem a revolučním liberalismem. Konzervativec k přírodě přistupuje jako k základní hodnotě, kterou je třeba uchovat, přičemž hledá řešení, která budou nejlepší pro člověka.

Jestliže jsme se rozčilovali, jak ruská propaganda zneužívá tématu migrace, aby rozdělila Evropu, tak v případě evropských „energetických balíčků“ se snažíme spáchat ono harakiri sami. Až si lidé naplno uvědomí, jaké dopady může utahování klimatických šroubů mít na jejich životy, že kdo nebude mít plat nad padesát tisíc, nekoupí si už ani levné ojeté auto, že může šíleně podražit elektřina, které bude v Evropě málo… A do toho budou masově protestovat mladí, že se „nedělá nic“, protože jim nikdo nic nevysvětlili. To bude nahrávka na smeč všem domácím populistům i kremelské propagandě. Tím spíš, že v důsledku pyšného přesvědčení o vlastní pravdě postupují evropští politici a Komise „suchou cestou“ a ani se nenamáhají lidem vysvětlovat a obhajovat drastická klimatická opatření. Takže mladí mají pocit, že je to pořád málo a staří, že až moc. Nenávidět Evropskou unii mohou brzy všichni.

Hledá se nový Churchill. Zn.: ihned

Může se zdát, že konfliktu nelze zabránit, že zájmy jsou příliš rozdílné, zákopy příliš hluboké a téma příliš zhysterizované. Ano. Ale o to větší šance a úkol pro silného konzervativního lídra. Jakmile totiž předložíte věcná řešení místo výkřiků, popřípadě nesmyslů typu německé energetické politiky (energiewende) nebo války EU s diesely, můžete nakonec oslovit i rozdílné skupiny voličů. Protože lidé chtějí vidět alespoň nějaké rozumné řešení, byť jim nevyhovuje na sto procent. A chtějí, aby se politici o ně zajímali a mluvili s nimi, i když s nimi nebudou úplně souhlasit. Ale uvidí, že jsou pro ně důležití.

„Zvládnuté potíže jsou vyhrané příležitosti.“ Zlatá slova Winstona Churchilla. Teprve válka mu dala šanci, aby uplatnil všechny své přednosti, když vystřídal vyprázdněného premiéra. Třeba se na pokraji války generací o klima také ukáže nějaký český Churchill.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud