Schmarcz: Slovenská lekce pro Čechy. Změna přijde, ale bude k lepšímu? | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Slovenská lekce pro Čechy. Změna přijde, ale bude k lepšímu?

Schmarcz: Slovenská lekce pro Čechy. Změna přijde, ale bude k lepšímu?
 

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Víc než deset let se snažila slovenská opozice svrhnout z trůnu Roberta Fica a jeho Smer. Jednou, v roce 2010, se to pravici povedlo, ale o plody vítězství se připravila sama vlastními chybami. A když se to teď podařilo znovu, tak už u toho demokratičtí konzervativci nejsou. V novém kabinetu budou hrát prim nečitelná populistická protestní uskupení. Může se něco podobného stát u nás? To je, oč tu běží…

Slovenské volby minulý týden nebyly standardním soubojem idejí a programů. Odehrály se stylem „hrr na Fica!“ A povedlo se, Smer skončil „až“ druhý. Radost z toho je ovšem přinejmenším předčasná. Jak známo, s velkým nákokem vyhrál Igor Matovič, který je i po letech v politice velkou neznámou s bourá mnohé mantinely. Třetí skončilo Sme rodina Borise Kollára, který má deset dětí s devíti ženami a je snad ještě větší populista než Matovič.

Spolu s nimi o koalici jedná ekononomicky liberální a euroskeptická Sloboda a solidarita Richarda Sulíka a nová strana exprezidenta Kisky Za l’udí. Křesťansko demokratické hnutie (KDH) bývalého premiéra Miluláše Dzurindy se do Národní rady nedostalo a tradiční (středo)pravicové síly se tak v novém parlamentu musejí koncentrovat kolem jiných subjektů.

A co u nás? Analogie zcela nesedí, ale i tady vidíme jakýsi „hon na Babiše“, což je motiv, který opakovaně plní pražská náměstí. A podobně jako na Slovensku, ani u nás středopravice není tím, kdo by ze situace nějak znatelně profitoval. O druhé místo za hnutím ANO (které navíc na rozdíl od Smeru neslábne) se perou občanští demokraté s Piráty, kteří mají nejblíže k evropské liberální zelené levici. Lidovci na tom nejsou o mnoho lépe než slovenská KDH a to samé platí pro malé, liberálně-pravicové STAN a TOP 09.

Do parlamentních voleb v příštím roce se toho ještě stane hodně. Andrej Babiš bude mimo jiné pod stále sílícím tlakem Evropské unie kvůli dotacím pro Agrofert, což je pro něj řádově větší problém než protesty Milionu chvilek, trestní stíhání a opozice. Pokud by se na unijní úrovni do podzimu příštího roku definitivně rozhodlo o významném zkrácení, či dokonce zastavení přísunu evropských peněz pro holding, bude jeho zakladatel muset svoje dilema (politika, nebo byznys?) nějak vyřešit.

I kdyby ANO v důsledku těchto záležitostí neoslabilo, pořád platí, že ani třicet procent nemusí být vítězných. V roce 2006 získala ODS přes 35 % a ČSSD přes 32 %. Lze čekat, že sílící touha po změně povede ke koncentraci opozičních hlasů. Voliči, kteří už nechtějí Andreje Babiše, budou zkrátka hledat vítěze, a když jim ho pravice nenabídne, najdou si ho jinde sami. Jako Slováci.

Může to být někdo úplně nový, můžou to být Piráti. Že mají pevný strop preferencí? No a co, OL’aNO ho mělo deset let… Těch 25 procent z únorových voleb nejsou z velké čáti jeho voliči. To jsou mimo jiné bývalí příznivci pravice, kteří nevolili „pro Matoviče“, ale „proti Ficovi“. Bývalý prezident Kiska a současná hlava státu Čaputová se přepočítali. Rozjeli antificovskou hysterii a neuvědomili si, že když se z politiky vytratí souboj idejí a programu a nahradí je emoce a útoky, vyhrává ten největší populista.

Co když například nějaký český miliardář, či někdo s jeho podporou založí hnutí, jehož jediným cílem bude setřelit Babiše? A podobně jako Matovič se nebude zdržovat pilováním programu, ale prostě premiéra označí za „mafiána“? Šéf OL’aNO v podstatě sliboval, že nechá vládní politiky zavřít. Neváhal jet do Cannes a nalepit na údajnou vilu bývalého Ficova ministra plakáty se sloganem „Majetok Slovenskej republiky“ a natáčet se u toho. Není tak těžké představit si podobnou kampaň v našich kulisách.

Může se to stát, pokud středopravice nedokáže ze současné situace nic vytěžit a zabojovat s Andrejem Babišem politickými prostředky. Pak ji můžou převálcovat aktivisté bez programu. Nebo Piráti. Tolikrát diskutovaná varianta, že se strany pravého středu spojí, aby daly voličům solidní možnost volby, se zdá být čím dál víc vzdálená.

Jak ukazuje slovenský příklad, preference, které nyní má samotná ODS, jsou na rozjezd dostatečné. Chtělo by to ovšem drajv! Pokud by v sobě ODS objevila sílu stát se skutečným vyzyvatelem ANO, doplatily by na to samozřejmě menší středopravé strany (stejně jako na Slovensku). Místopředseda občanských demokratů Alexandr Vondra už je vyzval, aby nekandidovaly. To je samozřejmě trochu provokace, nicméně slovenský výsledek je výmluvný. Větší bere a lze čekat, že ve vypjaté situaci se antibabišovští voliči i u nás budou snažit své hlasy koncentrovat a házet na hromadu, která se jim bude jevit nejmohutnější. Jistěže nelze vše mechanicky srovnávat, ale fenomén sněhové koule není vyloučen. Zvláště když jsou voliči rozštěpení na dvě poloviny a ta druhá, protivládní, stále nemá jasného favorita.

Není vůbec pravda, že výsledek příštích voleb je dopředu daný a že ANO s velkým přehledem zvítězí. Ano, zdá se to být pravděpodobné, ale tohle přesvědčení vychází hlavně z dnešní statické situace, kterou charakterizuje neschopnost opozice zvednout hlasy nespokojených. Může dojít ke změně, ale stejně jako na Slovensku se může stát, že u toho pravice nebude, respektive bude marginální. Stěžovat by si pak mohla jen sama na sebe, protože prostor dostala. Rozhodně ale není v jejím (ale ani ve státním) zájmu, aby se volby příští rok smrskly na antibabišovskou hysterii. Standardní strany totiž vyhrávají jen ve víceméně standardní situaci, jinak vítězí ty protestní. Tak začínalo ANO a může se stát, že štafetu nedobrovolně předá někomu dalšímu, koho ještě neznáme. A může být hůř…

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud