Schmarcz: Svět v čase on-line paniky. Proč je dobré nejen u virů zachovat chladnou hlavu | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Svět v čase on-line paniky. Proč je dobré nejen u virů zachovat chladnou hlavu

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Nový koronavirus, který se šíří z Číny, vyvolal během krátké doby globální obavy. Ano, může zabíjet a v Asii má desítky obětí, ale pamatujme, že panika ničemu nepomáhá. V Česku jde zatím o typickou situaci, kdy mediální obraz hrozby zdaleka přesahuje její skutečnou velikost a předbíhá realitu. Není to ostatně poprvé.

Když začala vysílat TV Nova, mnoho lidí se najednou začalo bát nárůstu kriminality, především vražd. Ve skutečnosti zločinnost zůstala zhruba na stejné úrovni, jen se jí najednou věnovala větší, barvitější a každodenní pozornost v hlavních večerních zprávách. Obyvatelé vesnic, kteří o vraždě někde v blízké obci slyšeli naposledy před desetiletími, měli najednou pocit, že zabijáci číhají za každým rohem.

Podobnou dalekosáhlou paniku způsobují třeba teroristické útoky islamistů v západní Evropě. Jakkoli jsou závažné a přestože je logické, že poutají daleko větší pozornost než jiné vraždy, hrůza, kterou to způsobuje v Česku, je o několik řádů větší, než odpovídá skutečné míře rizika. Opět tu jde z velké části o byznys, byť ne mediální, ale politický. Vyvolávání paniky se prostě někomu hodí do populistického krámu.

Dosud byla řeč o panice vyvolané přirozenou pozorností, které lze z počátku stěží zabránit, ale na druhou stranu časem opadne. Pokud neporoste zločinnost či terorismus, lidé si zvyknou stejně, jako si zvykli na mrtvé na silnicích, a budou těmto hrozbám přisuzovat nikoli nulový, ale přiměřený význam. Reakce na epidemie je oproti tomu zcela v režii státu a jeho institucí. Panika není vůbec nutná. Naopak by ji veřejná sféra měla tlumit. 

Česká epidemiologie patří dlouhodobě mezi nejlepší na světě. Propracovaný systém a řada lékařských kapacit nám zaručují tu nejlepší možnou ochranu. Ani to samozřejmě nemusí proti silám přírody vždy stačit, ale panika věci nezlepší, jen zhorší. Je to obdobné, jako v případě právního státu, kde rovněž záleží na tom, aby lidé věřili institucím a jejich představitelům. Vystoupení politiků by se měla omezit na vyjádření důvěry v ně.

Česká republika není Čína, aby politici mohli v případě epidemie něco tutlat, či bezostyšně podcenit reakci. Systém na epidemii reaguje autonomně dle schválených plánů a je dost nepředstavitelné, že by důležité informace před lidmi někdo zatajil. Kdyby si situace žádala mimořádnou reakci, museli by rozhodovat politici, ovšem ti by měli na stole potřebné podklady od hlavní hygieničky a dalších kapacit.

Není tedy nutné, aby se do věci hned osobně vkládal premiér. Nebo aby opozice tepala vládu, že dělá proti šíření korona viru málo. Jde o expertní záležitost. Tak jako nechceme, aby se politici zajímali o živé kriminální kauzy, není důvod, aby organizovali či kritizovali běžná hygienická opatření. Zvláště, když značně zdrženlivá je zatím i Světová zdravotnická organizace (WHO). Kromě toho lze jízlivě poznamenat, že čím víc bude opozice do Babiše kopat, tím větší si nakonec udělá reklamu.

Ve světě, kde jsou stále všichni on-line, se panika šíří rychlostí světla. Tím větší nároky je třeba klást na všechny, kteří ji svými výroky a jednáním mohou posílit, nebo naopak utlumit. V první řadě jde o politiky a média. I panika totiž svým způsobem dokáže zabíjet, ať už jde o strach z virů, vraždících hadů nebo třeba muslimů.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud