Schmarcz: Svoboda v časech koronaviru. A jak si ji vzít zpět | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Svoboda v časech koronaviru. A jak si ji vzít zpět

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | „Ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, nezaslouží si ani svobodu, ani bezpečnost“. Známá slova Benjamina Franklina nelze ani absolutizovat, ani vztáhnout na všechny situace. Ale jako obecný princip jsou stále platná. Musíme-li se kvůli epidemii vzdát části svobody, važme, zda je to opravdu nutné. A hlavně si ji vezměme zpět ihned, jak to okolnosti dovolí.

Benjamin Franklin měl svým výrokem na mysli americké úsilí o nezávislost na Velké Británii. Tedy situaci, kdy svobodu a občanská práva teprve bylo třeba vybojovat. Pro nás jsou dnes samozřejmostí. Možná jsme však o to náchylnější se jich nerozvážně vzdávat při jakékoli krizi, lhostejno zda ekonomické, migrační, klimatické, nebo virové. Přitom je známo, že právě katastrofy jsou tou nejlepší šancí pro všechny tyrany upevnit svou moc.

Po teroristických útocích z 11. září 2001 se výrok státníka a diplomata Franklina stal hojně citovaným. Tehdy se zavedla řada nových pravomocí pro bezpečnostní složky, jež platí dodnes a mnozí je kritizují coby nepřípadný zásah do občanských svobod. U nás letos BIS obdržela anticenu Velkého bratra za zákon, který by jí umožnil rozpoznávat lidské obličeje a vyvářet jejich databáze. Kvůli migraci mnozí chtěli znovu zadrátovat hranice. A pro záchranu klimatu by někteří neváhali obětovat svobodu a demokracii komplet.

Nyní aktuálně čelíme epidemii koronaviru. Nouzový stav vyhlášený na základě ústavního Krizového zákona dává vládě pravomoc omezit základní lidské svobody: volný pohyb, nedotknutelnost obydlí, soukromé vlastnictví, podnikání, shromažďovací právo, právo na stávku. To jsou opravdu silná, dalo by se říci přímo diktátorská zmocnění. I proto může sám kabinet nouzový stav vyhlásit „jen“ na třicet dní. Jeho prodloužení by musel schválit parlament.

„Jestliže nyní platí, že čistota je půl zdraví, důvěra a optimismus jsou ta druhá.“

Nepatřím k těm, kteří nouzová opatření odmítají z principu. Dokonce jsem psal, že je vláda mohla vyhlásit i dřív. Nicméně s přiměřeným uplatněním slov Benjamina Franklina si myslím, že při využívání oněch diktátorských kompetencí je třeba ctít dva principy. Za prvé vláda musí obhájit každé jednotlivé opatření, za druhé musí přestat platit okamžitě, jakmile pomine ta největší hrozba.

Nikoli náhodou se řada dystopických sci-fi zabývá situací, kdy po nějaké epidemii společnost řídí jakási zdravotnická oligarchie. Lékaři mají totiž k diktátorským sklonům docela blízko. Vysoká důvěra, kterou právem máme v české epidemiology, musí být přeci jen korigována. Protože stoprocentní bezpečí lze zajistit jen v podmínkách stoprocentní nesvobody a kontroly zdravotníků nad každým naším pohybem a činem.

Když vynecháme extrémy, tedy odmítání jakéhokoli diktátu na jedné straně a jeho absolutizaci na straně druhé, zůstane nám prostor pro kritickou diskusi o svobodě a bezpečí. Bylo by dobré, kdyby se do ní nepromítala obecná nenávist k vládě a jejímu předsedovi a zároveň si kabinet nezacpával uši před věcnými výtkami. Kritika není projevem zlomyslnosti, ale snahy věci zlepšit. V Izraeli tomu říkají výrazem „chucpe“, což my bereme pejorativně, ale jde prostě o zdravou drzost, která pomáhá nalézt nejlepší možné řešení.

Pomiňme už debatu, zda nouzový stav neměl být vyhlášen dřív. Ta možnost je pryč. Co ale zarazí, je způsob, jak selektivně vláda užila své diktátorské pravomoci při zásahu do vlastnických a podnikatelských práv. Zatímco na deset dní zavřela i ty nejmenší provozovny kromě potravin a pár vybraných služeb, nijak zatím nezakročila proti spekulantům, kteří například tolik potřebné a chybějící roušky nabízejí za až padesátinásobek obvyklé ceny.

Někteří odborníci také kritizují, že tvrdé omezení, jímž bylo uzavření všech škol, je spíše kontraproduktivní nejen pro svobodu, ale i pro bezpečnost, protože zvyšuje riziko nakažení ohrožené skupiny seniorů. Stejně tak sice vláda nařídila tisícům lidí domácí karanténu, ale nezajistila jim dostatek testů a roušek. Neboli nedostatek služeb a starostlivosti stát supluje tvrdšími represemi. Česko však není Čína, kde komunistický režim místo náležité péče prostě násilím zavřel lidi doma, bez ochranných prostředků, léků a jídla.

Zcela zbytečné jsou útoky na jiné evropské země. Jednak si tím zhoršujeme mezinárodní pozici a připravujeme o sympatie, jež sami můžeme potřebovat, jednak se můžeme inspirovat. Proč například hanět švýcarské rozhodnutí testovat a chránit pouze ohrožené skupiny obyvatel, zejména seniory? Zvláště, když sami několik týdnů nejsme schopni zajistit ani minimální nutné množství roušek a testovacích možností. Nebo proč se povyšovat nad Němce, jimž umřeli jen dva lidé na tisíc nakažených (smrtnost 0,2 %)?

Upřímnost vlády k občanům je také důležitá. Spolková kancléřka Angela Merkelová a britský premiér Boris Johnson se nebáli přiznat, že virus dříve či později nakazí velkou část obyvatel. Jde o to ho zpomalit, aby nenastal kritický nedostatek zdravotnických kapacit, aby si lidé postupně vytvořili přirozenou imunitu a abychom uměli ochránit ty nejslabší. Tvářit se, že jen Češi dokáží to, co obě zdravotnické velmoci ne, a koronavirus zastaví stůj co stůj, není rozumné.

Tuto debatu musíme vést a dát v ní slovo i disidentním nevládním expertům. Ne proto, že bychom chtěli za každou cenu zpochybnit vše, co kabinet dělá. Ale abychom se společně vypořádali s virem co nejlépe coby svobodná a demokratická společnost. Součástí toho je i otevřená diskuse a schopnost kabinetu pozitivně a bez zamlčování podstatných informací vysvětlovat nejen současné, ale i možné budoucí roky. Jestliže nyní opravdu doslova platí, že čistota je půl zdraví, důvěra a optimismus jsou ta druhá.

Čím slušněji se vláda k občanům a občané k sobě navzájem budou chovat během virové krize, tím lépe ji překonáme. Ale také tím dříve a důsledněji se vrátíme k původnímu stavu a vezmeme si svou svobodu zpět.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud