Schmarcz: Ten pocit, když si u voleb nemáte koho vybrat. Brexit jistí rudý Corbyn | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Ten pocit, když si u voleb nemáte koho vybrat. Brexit jistí rudý Corbyn

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Chceš brexit, nebo bolševismus? To je jako ptát se: chceš do hlavy sekerou, nebo kladivem? Pravicově smýšlející proevropský Brit zažívá to, čemu se říká vynucená volba. Vybírá prostě z menšího zla. A řada odpůrců brexitu říká, že než Corbyna u moci, to raději pryč z EU, klidně i bez dohody. Tak velkou hrůzu budí někdejší účastník schůzek s StB u středostavovských voličů. 

Vůdce labouristů Jeremy Corbyn se nikdy netajil sympatiemi k Sovětskému svazu a odporem k Margaret Thatcherové. Proto se s ním tenkrát scházel československý rozvědčík. Je kritizován za protižidovské postoje a Centrum Simona Wiesenthala ho vyhlásilo antisemitou roku. V kampani se nepostavil proti brexitu a říká se, že sám hlasoval pro odchod. Pro něj je totiž Evropská unie hnízdem imperialismu a kapitalismu a její rozpočtová pravidla a svobody vnitřního trhu by mu bránily zavést ve Velké Británii socialismus.

Program, s nímž Corbynovi soudruzi vyrazili do voleb, vypadá jako pokus o návrat sedmdesát let nazpět. Znárodňování strategických firem, drastické zvýšení daní, rozhazování, vyhlášení války rodinám… Celkově čistokrevný marxismus z časů po 2. světové válce. Pokud by to snad spořádaného Brita ze střední třídy málo vyděsilo, tak mu Corbyn ještě nádavkem vzkázal, že odsouzení teroristé by se dál měli předčasně propouštět z vězení. Řekl to v reakci na to, když jeden takový „převychovanec“ vraždil na London Bridge.

Sečteno a podtrženo, Corbyn je tou nejlepší pojistkou brexitu. Když renomovaná agentura YouGov prováděla jeden z mnoha svých průzkumů, ptala se i na brexit bez dohody. Což vyšlo jako zdaleka nejméně populární alternativa. Dokonce i u brexitářů. Když se však výzkumníci zeptali, jak by lidé hlasovali v nucené volbě mezi brexitem bez dohody a Corbynem v čele vlády, jasně zvítězila první možnost. Jako by znovu ožilo slavné heslo „better dead, than red“ (raději mrtvý, než rudý).

Boris Johnson vsadil vše na jednu kartu a nabízí Britům jasné řešení: raději hrozný konec, než hrůza bez konce. Neboli jdu pryč, klidně i bez dohody, než ta pořád nastavovaná kaše. A po několika neúspěších v parlamentu se mu podařilo prosadit předčasné volby, v nichž mu tato strategie podle prozatímních průzkumů může přinést jasné vítězství a pohodlnou většinu. Nepochybně za to může poděkovat i „rudému“ Corbynovi. Tahanicemi unavení a labouristickým lídrem vyděšení Britové zřejmě zvolí klid.

Tady je vidět, jak dnes výsledek voleb silně závisí na lídrech. A že může jít i o negativní výběr – když nekandiduje nikdo, koho chci, volím proti tomu, koho nechci. Takže raději Trump než Clintonová, raději Zeman než Drahoš a raději Johnson než Corbyn. Předsedovi toryů navíc pomohl fakt, že Nigel Farage, kteří řídí Brexit Party, se na nátlak svých sponzorů (někteří z nich mají vazby na Rusko) rozhodl nestavět kandidáty proti toyrům.

Johnson je tak ve výhodné a opačné situaci než David Cameron. Ve většinovém systému totiž i ztráta pár procent hlasů může zasadit fatální ránu vládním ambicím velké strany. Tenkrát Farage do voleb šel a hrozil tak rozdrobit hlasy konzervativců, kteří byli ve své většině proevropští. Nyní ustoupil, aby neoslabil brexitový Johnsonův tábor.

Nejlepší zárukou vítězství tak jsou takoví „soupeři“ jako Corbyn a Farage. Jeden působí na voliče jako strašák, druhý se v pravou chvíli stáhne. Upřímně, jakkoli bych jako občan Spojeného království v referendu hlasoval pro setrvání, tak bych raději vystoupil z EU s Jonsonem, než v ní zůstal s Corbynem (ani to u něj však není jisté). Lídr toryů je alespoň ekonomický liberál, lze snad tedy od něj čekat, že bude mít zájem s EU obchodovat a až opadne kouřová clona po brexitu, vyjedná rozumnou tržní dohodu.

Když k tomu všemu přičteme, že liberálové nevyužili svoji šanci a navíc jsou dnes také spíše levicoví, jeví se jako jasné, že i když většina Britů je dnes proti brexitu, konkrétní politické uspořádání povede k jeho realizaci. Rozumným Britům, kteří si uvědomují, že bez účasti na vnitřním unijním trhu Spojené království výrazně zchudne, nezbývá než doufat, že až si Johnson zajistí pozici, bude jednat pragmaticky a zvolí třeba švýcarský model.

Ono totiž s Corbynem by Velká Británie zchudla tak jako tak. Kdyby zůstala v Evropské unii, mělo by to aspoň tu „výhodu“, že by do pár let patřila mezi čisté příjemce a měla nárok na dotace. Pro nás, kteří si často stěžujeme, že „není koho volit“, z toho plyne, že něco takového se stává i v lepších rodinách, třeba v úctyhodné britské demokracii, která se nyní škvaří ve vlastní šťávě. Vůdci jako Margaret Thatcherová či Tony Blair se nerodí každých deset let ani v takové zemi.

Rudý Corbyn je ovšem opravdu hodně silné kafe. Vedle něj Johnson vyhlíží jako umírněný a geniální státník. Možná že v situaci, do níž se Velká Británie dostala po referendu, je dokonce tím pravým, který ji vyvede ze zmatků. Pak bude čas posbírat trosky, zchladit hlavy na obou stranách kanálu a začít vyjednávat dohodu o budoucnosti Spojeného království v Evropském hospodářskému prostoru. S Corbynem by se dalo jednat tak jedině o obnově komunistické internacionály.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud