Schmarcz: Únor 1948 byl ze všeho nejvíc národní karmou

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Čím byl 25. únor 1948? Komunistickým pučem? Selháním demokratů? Národní karmou? Vším. Ale tím posledním nejvíce. Na rozdíl od jiných středoevropských států jsme na svém území neměli okupační Rudou armádu. Komunisté sice vyhráli, ale měli menšinu v parlamentu i ve vládě. Co tedy selhalo? Naše iluze, že jsme národem bytostně demokratickým, který si nenechá sám nasadit chomout. 

Ve skutečnosti se většina Čechů vždy přizpůsobila. Za nacismu, i za komunismu. To nijak neumenšuje hrdinství statisíců statečných, kteří i s nasazením života bojovali proti oběma totalitám. Naopak. Oni z nás sejmuli hanbu, umožňují nám cítit jistou hrdost a musíme si jich za to na věky vážit. Ale nemohli změnit osud, ke kterému setrvačností spěla a spěje národní masa. Zákony fyziky platí i v politice.

Historici umějí popsat tehdejší události a najít v nich určitou logiku a kauzalitu. Jenomže to platí zpětně. Nic jako nezvratný osud neexistuje. Historie není ničím jiným než součtem reakcí všech aktérů, jakkoli každý z nich má jinou váhu a vliv. Z dnešního pohledu se jeví jako naprosto neuvěřitelné, jak jsme mohli dopustit – elity i lid – to, co se stalo před 25. únorem i po něm.

„Chtěl zničit vlast třetí světovou.“ Advokát Křížek pomáhal i Píkovi, komunisté s ním tvrdě zúčtovali

sinfin.digital