Scruton a Kubera: velké postavy české pravice | info.cz

Články odjinud

Scruton a Kubera: velké postavy české pravice

V polovině loňského listopadu se oba sešli – předseda Senátu Jaroslav Kubera a britský filosof Roger Scruton. Kubera mu tehdy na pražském Žofíně předával výroční medaili horní komory a měl na jeho počest slavnostní řeč. Tehdy už nemocný filosof, celý poničený chemoterapií a bez vlasů, medaili přijal a přečetl pěknou češtinou projev, o němž tehdy ještě nikdo nevěděl, že jde o testament. Teď během pár dní oba krátce po sobě opustili tento svět. Pro českou pravici je to velká rána.

Scruton i Kubera reprezentovali absolutně odlišné světy, takže není vyloučeno, že kdyby se setkali v soukromí, neměli by si co říct. Kromě humoru, pochopitelně, takže by si nejspíš sdělovali zkušenosti se socialismem včerejška i dneška, který jeden popisoval a druhý pomáhal odbourávat.

Oba přitom byli odlišnými typy lidí. Scruton byl intelektuál a autor více než padesáti vydaných knih z oblastí jako politika, architektura, umění a svět vína. Byl možná vlivnější v bývalém Československu než ve Velké Británii, kde vydával časopis Salisbury Review a publikoval svá díla. Měl schopnost nejen přesně, ale hlavně srozumitelně formulovat principy pravicové politiky a pohledu na svět.

Kubera byl místo toho bytostný praktik. Když v jeho dvaačtyřiceti letech padl komunismus, stal se jedním z těch, o nichž můžeme mluvit jako o budovatelích nového demokratického státu. V prvních letech pracoval na teplické radnici, kde se po volbách v roce 1994 stal primátorem, aby každé další volby dostával více a více hlasů. Podobně jako když v roce 2000 poprvé kandidoval do Senátu a následně svoje křeslo ještě třikrát obhájil, aby před rokem stanul v čele horní komory parlamentu.

Existuje jeden velký paradox. Kubera nejspíš nic od Scrutona nečetl, přesto jeho politické angažmá vypadalo, jakoby z knih ryšavého Brita neustále opisoval. Jednou mi řekl, že z oblasti politiky a správy státu přečetl jedinou knihu – jak správně zacházet s penězi. Tuhle filosofii přesně aplikoval na teplické radnici, v jejímž čele stál téměř čtvrt století. Spíš se ale domnívám, že to dělal intuitivně, jako když lidé dýchají. Být pravicovým politikem pro něj nebyla dobová pozice, ale pohled na život. Tak, jak se choval doma, vystupoval i ve veřejném životě. V tom byla jeho osobitost.

Kuberovou filosofií bylo: nezadlužovat se, nepůjčovat si příliš u bank, nežádat o evropské dotace, které vás nutí investovat do věcí, které často nepotřebujete. Když před časem předával primátorský řetěz svému nástupci, předal jej i se stovkami milionů korun, které střádal.

Jeho zásadou bylo odmítání městského socialismu. Tvrdil, že město by nemělo suplovat podnikatele a vrhat se do podnikatelských dobrodružství. Podle něj by politici měli podnikatelům jen vytvářet prostor pro jejich aktivity. Často říkal: „My jako město dokážeme postavit cokoli, ale kdo ty věci bude dál spravovat?“ Dobře si byl vědom toho, že nesmyslné závazky samosprávy jen podvazují možnosti jejich rozpočtu, což nakonec jde proti zájmům lidí, protože pak nejsou peníze na věci, které volný trh skutečně vyřešit neumí.

Snad nejvíc zůstane Kubera v paměti jako člověk s osobitým humorem a vystupováním. Se svou manželkou se seznámil už na střední škole a prožil s ní přes půl století. Také ji ve svých proslovech columbovsky rád citoval. Byl to ten typ rtuťovitého člověka, který srší nápady a nemá problémem komunikovat s kýmkoli.

Legendárními se staly jeho projevy na kongresech ODS. V těch se koncentrovala podstata Kuberova myšlení. To se většinou všichni vrátili do sálu a naslouchali. Následovalo téměř italské vystoupení, kdy Kubera popisoval komunální absurdity, svůj boj s byrokracií a politickou korektností, která mu připomínala převlečenou prudérii socialismu. Příznačné je, že na 29. kongresu ODS, který se konal minulou sobotu, už nebyl hlavním zlobivým dítětem on, předseda ctihodné instituce Senátu, ale řeporyjský starosta Pavel Novotný. Tohle střídání stráže jakoby předznamenalo Kuberovo odcházení.

Jedna kamarádka mi v reakci na Scrutonův a Kuberův odchod z tohoto světa napsala SMS: „Naivně se domnívám, že si tu relativitu všeho i života uvědomí víc lidí.“ Je to tak. Ti dva si ještě před pár týdny podávali ruku a dnes už nejsou. Ano, jsou věci, které nahradit nejdou. Mezi ně patří smrt Rogera Scrutona a Jaroslava Kubery, filosofa a dělníka politiky, kteří svým životem a dílem inspirovali desetitisíce lidí, pro něž je hlavní životní hodnotou svoboda. 

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud