Siegl: Izrael rozděluje Bibiho anekční plán | info.cz

Články odjinud

Siegl: Izrael rozděluje Bibiho anekční plán

KOMENTÁŘ ERIKA SIEGLA | Jednostranná anexe území na Západním břehu Jordánu vyvolává kritiku nejen v regionu a Evropě, ale i v samotném Izraeli. Postoje části bývalých špiček izraelské armády a zpravodajských služeb přitom rozhodně nelze označit za naivní a „propalestinské“, jak je někdy opozice vůči tomuto kroku v Česku paušálně odbývána.

Benjamin Netanjahu se nepochybně zapíše do historie Izraele nejen jako jeho nejdéle sloužící premiér. Jistě by chtěl, aby jeho jméno bylo více spojováno s anexí izraelských osad v Judeji a Samaří, nikoliv s korupčními obviněními, za něž je nyní souzen. Po sedmdesátce ostatně nikdo netouží po tom vyměnit premiérské křeslo či psaní pamětí za vězeňskou celu.

Izraelská vláda pod jeho vedením má už brzy učinit kroky k anexi části území od roku 1967 okupovaného Západního břehu Jordánu, kterou její zastánci označují za historickou šanci či příležitost. Lze jim dát za pravdu, že pro tento krok proti liteře mírových dohod z Osla i mezinárodního práva bude stěží příznivější situace. Prohra Bibiho osobního přítele Donalda Trumpa v listopadových volbách se nyní zdá stále více možná. A Joe Biden se jednoznačně vyjadřuje proti jednostranné anexi.

Netanjahu už zašel ve svých slibech a krocích příliš daleko, aby mohl od tohoto záměru zásadně couvnout bez ztráty tváře. Proto chce svůj plán uskutečnit právě nyní. Otázkou je tedy spíše, zda se anexe omezí na několik vybraných bloků osad bezprostředně přiléhajících k Izraeli, nebo bude rozsáhlejší a zahrnovat větší území a údolí Jordánu. V Trumpově plánu se jedná až o 30 procent území Západního břehu, částečně kompenzovaných jiným územím a finanční pomocí. S ohledem na hlavního koaličního partnera a riziko větších odvetných kroků a sankcí ze zahraničí se jako pravděpodobnější jeví první možnost. Tak jako tak Palestinci a většina arabských zemí to bude vnímat jako překročení červené čáry a první krok na cestě k Velkému Izraeli napříč rozkouskovaným územím Palestiny bez hranic s Jordánskem a okolním arabským světem. Byť dlouhodobě se vyjednávací pozice Palestinců zlepší stěží.

Bibiho plán vyvolává ostrou kritiku arabských zemí, Evropy a části politické elity USA. V samotném Izraeli je neméně kontroverzní. Vznášené argumenty přitom „Bibi“ a stoupenci anexe nemohou odmítat jako „antiizraelské“ či dokonce „antisemitské“, jak někdy rádi činí vůči kritice z Evropy. Zejména bývalé špičky bezpečnostního establishmentu nelze odbýt jako nepatriotické „levičáky“ či „zbabělce“.

Anexi odmítají například bývalý šéf Mossadu Tamir Pardo a šéf vojenské rozvědky a námořnictva Ami Ayalon a o svých důvodech se podrobně rozepisují v článku se všeříkajícím titulkem Netanjahův plán anexe je hrozbou národní bezpečnosti. Podle jejich názoru „nynější anexe části Západního břehu ohrozí mírové smlouvy a spolupráci Izraele s Egyptem a Jordánskem, naštve země Zálivu (s nimiž Izrael úspěšně buduje neoficiální spolupráci – pozn. autora), podkope postavení Palestinské správy a ohrozí Izrael jako židovskou demokracii“. 

Pardo a Ayalon jsou členy iniciativy Velitelé pro bezpečnost Izraele sdružující na dvě stovky vysloužilých generálů, admirálů, velitelů policie a zpravodajských služeb včetně čtyř bývalých šéfů Mossadu. Jejich deklarovaným cílem je „řešení izraelsko-palestinského konfliktu a normalizace vztahů s umírněnými arabskými zeměmi“. V dubnu tohoto roku adresoval tento spolek výzvu proti jednostranné anexi především na dva své bývalé kolegy (náčelníky generálního štábu armády) Bennyho Gance a Gabi Aškenazyho, kteří jsou se svými Modrobílými hlavním koaličním partnerem Likudu.

Jejich argumenty se dají shrnout následovně: Anexe nepřinese z hlediska zlepšení faktického postavení či bezpečnosti izraelských osadníků nic zásadního, jedná se o politický a symbolický akt, který nese mnohá negativa a rizika. Anexe povede k přerušení bezpečnostní a civilní spolupráce s palestinskými úřady a do jisté míry i s Jordánskem a Egyptem. Pravděpodobně zastaví i normalizaci vztahů s arabskými zeměmi Perského zálivu, s nimiž Izrael v tichosti rozvíjí v posledních letech intenzivní obchodní, vědeckou a místy i bezpečnostní spolupráci. Na samotném Západním břehu pak podkope postavení palestinské místní správy, která s Izraelem doposud spolupracovala. V případě negativního scénáře nové intifády a útoků Hamásu může jednostranná anexe vést až k nutnosti zásahu izraelské armády. Nová přímá okupace na nejasně dlouhou dobu by si vyžádala mnohé oběti a vysoké náklady. „Riskovat toto vše za anexi území, jež Izrael plně kontroluje, nedává smysl… nezvratný krok může vyvolat řetězovou reakci mimo kontrolu Izraele,“ uzavírají svůj text Pardo a Ayalon.

Prohlášení bývalých špiček izraelské armády a zpravodajských služeb doprovází veřejná a mediální kampaň, kde se argumenty říkají hodně zpříma, ale současně věcně. To je potřebné, protože jako i v minulosti je v sázce mnoho. Rizika anexe palestinských území si jistě při svých zkušenostech uvědomuje i samotný Netanjahu, v jeho případě však jasně převážila politická či ideologická kalkulace – touha posílit svou moc (na úkor politických rivalů „napravo“) a naplnit „sen generací“ části izraelské pravice. Pro pokračující českou debatu o tématu je dobré mít na paměti, že jeho argumenty a jednání nepředstavují nutně zájmy a postoje celého Izraele a že z něj zaznívají i jiné hlasy, které rozhodně nelze odbýt jako neinformované, naivní či „propalestinské“.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud