Skončí éra politického bonzáctví? To ukáže senátor Láska

 FOTO: MICHAL ŠULA / MAFRA / Profimedia

Petr Holec

01. 10. 2020 • 11:00
KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Václav Láska v Praze obhajuje svůj senátní mandát se sloganem „Lásku nezastavíš“. Svým způsobem nelže. Bývalý policejní vyšetřovatel a šéf správní rady Transparency International založil svou politickou kariéru na rozdávání trestních oznámení a nikdy si nelámal hlavu ani se svou politickou podporou. Od Strany zelených to vzal přes Piráty až k vlastní partě Senátor 21. Právě senátní volby nyní ukážou, jestli éra politického „bonzáctví“ končí.

A že to byla dekáda, jejímž strašidelným vrcholem je Lukáš Wagenknecht, ne náhodou další člen senátní party Senátor 21. Ten po svém bývalém šéfovi Andreji Babišovi, jemuž dělal náměstka na ministerstvu financí, a taky EU nejspíš brzy zažaluje i celý svět, protože pořád není po jeho. Postavte tyhle dva proti sobě a nejspíš se vzájemně užalují k smrti. Ostatně Láska se kdysi profesně učil i v bezpečnostní agentuře ABL, kterou její někdejší majitel a „superguru“ Věcí veřejných Vít Bárta používal ke špehování politické konkurence.

A svůj politický nástup poté perfektně načasoval do doby, kdy v Česku explodovala bomba politické korupce, která ze scény téměř smetla tradiční politické strany. To bylo zhruba před deseti lety a Láska se tehdy díky pražskému exprimátorovi ODS Bohuslavu Svobodovi dostal k velmi lukrativnímu džobu: jako dobře placený advokát dělal audit zakázek pražského dopravního podniku (DPP). Ten byl odjakživa „megafirmou“ politiků, v jejímž miliardovém rozpočtu se nějaký milion v nesprávných rukách snadno ztratí. Láska si ovšem z auditu udělal vlastní politickou kampaň.

Veřejně začal tvrdit, že v DPP „působila organizovaná zločinecká skupina“ a že „z hlediska trestněprávního by se dala dohledat odpovědnost 30, možná 50 osob“. Slova o mafii v médiích samozřejmě vždycky skvěle prodávají a Láska se záhy stal hvězdou protikorupčního tažení, jehož podezření je současně i soudem. Jeho pochybný audit v DPP, jehož závěry moc nešlo ověřit, spustil řadu trestních oznámení, v nichž uvízla i někdejší velká ryba ODS Ivo Rittig. Problém je, že až k soudu se nakonec dostala jediná kauza a i v té zatím padla jen nepravomocná osvobození obžalovaných.

A pravda, taky trestní oznámení na Lásku za poškození cizích práv, podvodu a křivého obvinění. Jenže Lásku prostě nezastavíš, takže právě on stál za loňskou senátní žalobou na prezidenta Miloše Zemana kvůli údajnému porušování ústavy. Ano, Zeman se po ústavě rád prochází podobně bezstarostně jako po kobercích lánského zámku. Žaloba horní komory parlamentu na nejvyššího ústavního hlavouna by ale přece jen měla být trochu solidnější než Láskův audit v DPP, pokud si Česko nechce anglicky říkat Zimbabwe.

Bohužel nebyla a dobře to věděl i Láska. Ještě než jeho žalobu zamítla sněmovna, i on sám o ní mluvil jako o zbytečném díle, co nemá žádnou šanci na úspěch. Šlo totiž o další žalobu pro žalobu, jak se v naší politice bohužel stalo módou. Když zrovna nevíte co, podejte prostě na někoho žalobu a máte aspoň mediální titulky. Jednou zločinec, navždy zločinec. Jenže právě podávání účelových žalob časem destruovalo politiku podobně obludně jako předtím korupce. Revoluce zase jednou požrala své vlastní dítě.

Zaprvé to některým politikům zničilo politickou kariéru i osobní život, zatímco jiné lidi od ní odradilo. A zadruhé do politiky neúměrně vtáhlo policii i justici, čímž znehodnotilo jejich nezávislou reputaci. Láska s Wagenknechtem, jimž samozřejmě dali v žalování politickou podporu Piráti, v tom zdaleka nejsou sami, právě tihle dva tomu ale dali patologický rozměr. Úspěch či neúspěch Lásky v senátních volbách proto ukáže, jestli éra žalování končí, nebo bude pokračovat. Za Láskou totiž v politice jinak nic moc není.    

SDÍLET