Smířeni s realitou? Koronakrize ukazuje, jaký děs má moderní člověk z neznáma

05. 01. 2021 • 15:30
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARZCE | Po devíti měsících koronakrize s krátkou letní přestávkou jsme unavení. Rostou počty mrtvých, propadá se ekonomika, vytrácí se důvěra. Na všechny obavy, naštvanost a pesimismus má vláda několik měsíců jedinou stereotypní odpověď: vše vyřeší vakcinace. Takže se necháme naočkovat a život bude jako dřív? Ale co když to z nějakých důvodů úplně nezabere? I když ano, měli bychom přemýšlet nad tím, jak naši společnost učinit odolnější vůči případným dalším nečekaným kolapsům, jež naruší její rovnováhu.

Vakcinace je nadějí pro celý svět. Nikdy však nespoléhejme na to, že něco vyjde na sto procent. Zvláště když jde o virus, o němž stále víme příliš málo. Raději počítejme s tím, že rok 2021 nebude posledním, kdy nás covid-19 (či nějaká jeho varianta) bude nutit k bolestným změnám životního stylu. Pokud hrozba zmizí, tím lépe, pokud ne, budeme připraveni. Postavme se realitě čelem. Získáme tím zpět sebevědomí, jež nabourala epidemie tím, že zrušila falešný status quo stavějící na iluzi, že náš svět nemůže nic vykolejit z dráhy.

Virus zpochybnil jistoty, na nichž lpíme jako moderní a civilizovaní lidé. Ohrozil demokracii, právo a ekonomiku, vystavil zkoušce naši humanitu a rozum. Dosud všechny naše strategie stály na tom, že se s ním poměrně rychle vypořádáme, či že v horším případě epidemii nějak přežijeme a věci se pak vrátí k normálu. Nyní sázíme na vakcínu. Snad to vyjde, ale raději počítejme s tím, že bude třeba učinit zásadnější a hlubší rozhodnutí, jež nám umožní tuto a další hrozby dlouhodobě úspěšně překonávat, ne jen přežívat.

Asi každý chápe, že tvrdé lockdowny se nemohou stát základní metodou zvládání epidemie, jakkoli aktuálně jsou asi jediným účinným řešením. Hospodářské škody jsou ovšem fatální, stejně jako dopady na psychiku a sociální soudržnost obyvatel. Kolik takových karantén ještě uneseme? Ekonomicky? Politicky? Co provedou s lidskými právy? Kdy už by další karanténa vedla k výbuchu? Obávám se, že to číslo bude hodně nízké…

Asi ne každý, ale snad většina lidí rozumí tomu, že v první řadě musíme chránit životy a zdraví. V Info.cz jsme nikdy nepřijali pragmatickou, či spíše cynickou premisu, že „pár životů nestojí za zničení ekonomiky“. Ale co když budeme vystaveni kruté situaci, kdy ani ta nejtvrdší karanténní opatření nedokáží viru zabránit v šíření a tím i zabíjení? 

Porazíme virus, nebo se s ním budeme muset naučit nějak žít? Ať tak, nebo tak, jasno by mělo být ještě v tomto roce. Největší strach totiž máme z neznáma, z toho, že „nemáme věci ve svých rukách“. Známé hrozby, jakými jsou třeba riziko smrti na silnici, nebo civilizační choroby, které nám zkracují život, prostě zahrnujeme do svých kalkulací a nevnímáme je. Totéž se logicky stane s tímto virem, či jakýmkoli jeho nástupcem. Najdeme modus vivendi (ostatně jsme ho našli i u jaderné hrozby). Otázka zní, za jakých podmínek…

INSIDER — Minář & Ondráčka o projektu Lidé PRO

Nemůžeme vše vsadit na to, že vakcína si s koronavirem za pár měsíců poradí (ostatně je otázkou, jak dlouho nám ve skutečnosti bude očkování trvat) a nemít žádný „plán B“. Bláhovost je stejně smrtící jako panika. Platí také, že škodlivý je extremismus „rouškařů“ i „popíračů“. První odmítají svobodu, druzí zodpovědnost, a my potřebujeme uchovat obojí. Rovněž musíme nalézt rovnováhu mezi humanismem a pragmatismem, mezi morálním a kritickým přístupem, či vzletněji – mezi „srdcem“ a „rozumem“.

Raději počítejme s tím nejhorším. Pokud i přes vakcinaci zůstane virus nadále hrozbou, budeme muset kromě životů ohrožených skupin chránit také ekonomiku a kapacitu zdravotnictví. Jinak v důsledku bídy a zanedbání péče umře ještě více lidí. Můžeme být donuceni učinit těžkou volbu a říci zejména seniorům, že nejsme schopni zajistit jim v běžném režimu stoprocentní bezpečí. A proto se buď musejí smířit s rizikem předčasné smrti, nebo se izolovat, samozřejmě s tím, že jim poskytneme veškerou společenskou péči.

Musíme také vzít jako smutný fakt, že už v této chvíli virus napáchal nevratné škody na zdraví obyvatel, na ekonomice, na vzdělanosti. V příštích letech mnoho lidí umře v důsledku prodělané infekce dříve, zvýší se výdaje na zdravotnictví a mnoha dětem se ztíží možnost uplatnění, což sníží náš potenciál. Jediný způsob, jak se s tím vším vyrovnat, je masivní modernizace země, zahrnující zejména investice do vědy a inovací, kvalitní a výkonnou veřejnou správu a hluboké změny v průmyslu, energetice, dopravě, službách.

Je iluzorní, že onen modernizační skok bychom zvládli provést v podmínkách periodicky se opakujících lockdownů. Protože pak by nám k reformám chyběly peníze i prostor. Na druhé straně inovace zvýší odolnost vůči epidemiím a zdravotní bezpečnost obyvatel. Prosperita a nové technologie by také rozšířily naše možnosti pomáhat ohroženým, takže ani humanita a solidarita by nepřišly zkrátka. Daní za to vše by bylo dočasné ustoupení od mravního imperativu snažit se ochránit každý život, který vůbec ochránit lze.

Klíčový je výklad slov „lze ochránit“. Dokud je epidemie či jiná pohroma časově a prostorově omezená, můžeme se tvářit, že ona maxima platí absolutně. Ve skutečnosti je relativní a podobně jako lékaři na bitevním poli obětujeme vždy někoho ve prospěch jiného. Například současný život ve jménu budoucího, či obráceně. Je třeba si to přiznat a odhodlat se k rozhodnutí a k jeho otevřené komunikaci, jež by zahrnula hlavně kvantifikaci vyšší úmrtnosti v dalších letech a rizika pro jednotlivé skupiny obyvatel.

Modernizace nám umožní chránit lidi lépe. Přestavme si, že v továrnách už nikdo nepracuje a obsluha řídí výrobu z domova. Že služby jako nákupy potravin, oblečení, nábytku či čehokoli dalšího fungují on-line. Že vyrábíme násobně více elektřiny než dnes, díky tomu jsme vymýtili fosilní paliva nejen z energetiky a dopravy, ale i z průmyslu a domácností. Rovněž ji masivně využíváme ke 3D tisku a tím radikálně omezujme nutnost dovozu zboží přes půl zeměkoule. Jsme plně soběstační ve výrobě léků a zdravotních pomůcek.

Modernizační skok kromě vyšší prosperity a lepší kvality života navíc radikálně omezí právě ty sociální kontakty, které stály za drtivou většinou nákaz. Při nějaké další epidemii by tak mohly v určitém režimu fungovat školy a kulturní zařízení, pokud by odpadly zdroje šíření nemoci jako zaměstnání a obchod. Především by ale díky průhledné digitální správě, diverzifikaci a individualizaci výroby i spotřeby lidé opět získali vládu nad svým životem, což by omezilo pocity strachu a frustrace z globalizace a zásahu sil z „neznáma“.

Naši předkové věděli, že s realitou se musejí napřed smířit, aby ji pak mohli změnit. Moderní člověk má tendenci první fázi vynechávat – jako by byl všemocný. Což není. Ovšem schopnost druhu homo sapiens překonávat problémy je vlastně nekonečná, omezená jen časem, který má na jejich řešení. O to také nyní hrajeme: o čas. Epidemie nás donutila omezit svobodu a musíme najít způsob, jak ji zachovat. Svobodný člověk, který není otrokem závislým na udržení statu quo, nevidí v neznámu hrozbu, ale příležitost.

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Šarlatáni brzdí seriózní výzkum účinků antabusu, říká biochemik Cvek

Marek Kerles
Dnes • 08:00

Český biochemik Boris Cvek byl členem mezinárodního týmu, který před třemi lety uveřejnil v prestižním vědeckém časopise Nature důležitou studii o účincích antabusu na rakovinné bujení. Vědci tehdy prokázali, že lék, využívaný pro léčbu alkoholismu, ničí v laboratorních podmínkách nádorové buňky a podobně funguje i při pokusech na myších. Dnes se na celém světě začalo o látce antabus i v odborných kruzích mluvit také jako o možném léku pro pacienty s covidem-19. Podle Borise Cveka je však tenhle předpoklad založen na zcela mylných a neseriozních základech a v konečném důsledku má na solidní výzkum antabusu kontraproduktivní účinek.

Cíl v nedohlednu, česká CNN marně čeká na své diváky

Vojtěch Kristen
Dnes • 06:00

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Cíl je stále v nedohlednu. Taková je ve zkratce situace stanice CNN Prima News po osmi měsících na trhu. Stanici v průměru sleduje půl procenta lidí u obrazovek, většina pořadů dosáhne na sledovanost pouze v řádu nižších desetitisíců.

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
Včera • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.