KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARZCE | Po devíti měsících koronakrize s krátkou letní přestávkou jsme unavení. Rostou počty mrtvých, propadá se ekonomika, vytrácí se důvěra. Na všechny obavy, naštvanost a pesimismus má vláda několik měsíců jedinou stereotypní odpověď: vše vyřeší vakcinace. Takže se necháme naočkovat a život bude jako dřív? Ale co když to z nějakých důvodů úplně nezabere? I když ano, měli bychom přemýšlet nad tím, jak naši společnost učinit odolnější vůči případným dalším nečekaným kolapsům, jež naruší její rovnováhu.
Vakcinace je nadějí pro celý svět. Nikdy však nespoléhejme na to, že něco vyjde na sto procent. Zvláště když jde o virus, o němž stále víme příliš málo. Raději počítejme s tím, že rok 2021 nebude posledním, kdy nás covid-19 (či nějaká jeho varianta) bude nutit k bolestným změnám životního stylu. Pokud hrozba zmizí, tím lépe, pokud ne, budeme připraveni. Postavme se realitě čelem. Získáme tím zpět sebevědomí, jež nabourala epidemie tím, že zrušila falešný status quo stavějící na iluzi, že náš svět nemůže nic vykolejit z dráhy.
Virus zpochybnil jistoty, na nichž lpíme jako moderní a civilizovaní lidé. Ohrozil demokracii, právo a ekonomiku, vystavil zkoušce naši humanitu a rozum. Dosud všechny naše strategie stály na tom, že se s ním poměrně rychle vypořádáme, či že v horším případě epidemii nějak přežijeme a věci se pak vrátí k normálu. Nyní sázíme na vakcínu. Snad to vyjde, ale raději počítejme s tím, že bude třeba učinit zásadnější a hlubší rozhodnutí, jež nám umožní tuto a další hrozby dlouhodobě úspěšně překonávat, ne jen přežívat.