Smrt přišla také z východu. Osmdesát let od útoku Sovětského svazu na Polsko

V září si připomínáme nejen osmdesát let od začátku druhé světové války, tj. od útoku Německa na Polsko (1. 9. 1939), ale také osmdesát let od okamžiku, kdy do Polska vtrhla sovětská armáda, aby si i ona urvala svůj díl kořisti (17. 9. 1939). Nacistický a komunistický režim si tak rozdělily vládu v bývalé Polské republice přesně tak, jak se domluvily v nechvalně proslulém paktu Molotov – Ribbentrop v poslední srpnové dekádě toho roku. Vpád Sovětů do již Německem poražené země, fakticky neschopné efektivní obrany a nacházející se ve stavu kolapsu, patří k nejodpornějším počinům v celých dějinách 20. století. Důsledky zářijových událostí z roku 1939 byly pro Polsko naprosto devastující.

Obsazení východní části Polska Sovětským svazem nepřišlo, viděno s odstupem času, v žádném případě jako „blesk z čistého nebe“. Rusko-polské, respektive sovětsko-polské vztahy byly nanejvýš složité a plné nepřátelství a nenávisti po staletí. Ponecháme-li stranou starší dějiny, zůstával v národní paměti Poláků především zásadní ruský podíl na trojím dělení jejich země ve druhé polovině 18. století (1772, 1792/93 a 1795), následná nemilosrdná rusifikace v obsazených oblastech a brutální potlačení všech polských pokusů o revoltu a emancipaci (1830/31, 1848 a 1863/65). Totéž platí o sovětsko-polské válce, či, přesněji řečeno, o pokusu sovětských bolševiků rozšířit své panství na západ, naštěstí pro Poláky i pro Evropu neúspěšný. Dlouhodobý tlak a opakované snahy o podmanění Polska ze strany Ruska přirozeně zanechaly v jeho obyvatelích hlubokou stopu.

Když došlo po první světové válce k obnově polské státnosti, spatřovali Poláci hrozbu jak západně, tak východně od svých hranic, třebaže i jejich vztahy s dalšími sousedy, včetně masarykovského Československa, byly všechno jenom ne idylické, o čemž svědčila mimo jiné krátká polsko-československá válka (1919). Po nástupu Hitlera k moci v Německu na konci ledna 1933 se mezinárodněpolitické postavení Polska navzdory pokusům Varšavy najít s nacisty dlouhodobě udržitelný modus vivendi (například prostřednictvím smlouvy o neútočení, kterou v lednu 1934 podepsali německý ministr zahraničí Konstantin von Neurath a polský velvyslanec v Berlíně Józef Lipsky) dále komplikovalo. Tento trend vyvrcholil právě v roce 1939, kdy Němci nejprve Polákům vypověděli výše uvedenou smlouvu, poté došlo k podpisu už rovněž zmíněného paktu Molotov-Ribbentrop a konečně, 1. září 1939, k rozpoutání války.

Střežil komunistické hranice, ale sám uprchl na Západ. Agenta Fuksu popravili v 21 letech

sinfin.digital