Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Smrt tradičních stran znamená i smrt tradičních vlád. Komentář Petra Holce

Smrt tradičních stran znamená i smrt tradičních vlád. Komentář Petra Holce

Další průzkum volebních preferencí jen potvrdil setrvalý trend: netradiční povolební situace přeje netradičním stranám, zatímco z těch tradičních dělá pouhé parlamentní přísedící, případně je rovnou vyvádí na politický hřbitov. Podle dubnového modelu STEM by totiž volby vyhrálo ANO s téměř 33 procenty, posilují třetí Piráti a SPD zůstává na čtvrtém místě.

Výjimkou potvrzující pravidlo je jen druhá ODS, která poskočila nad 13 procent. Na svých sedmi volebních procentech nicméně zůstává ČSSD a pořád se nemůže rozhodnout, jak utéct z předpeklí. I ta ale může ještě slavit ve srovnání s lidovci, TOP 09 nebo STAN.

Z této trojky jsou sice tradiční jen lidovci, společnou tradicí všech těchto stran se ale pomalu stává fakt, že by je voliči ušetřili práce ve Sněmovně. Setrvale se pohybují spíš pod hranicí volitelnosti.

Pod kritickou pětiprocentní hranicí kdysi léta velkolepě žila třeba Jana Bobošíková, jíž by jakékoli zvolení vážně zkomplikovalo život, protože by musela i něco dělat. KDU-ČSL, TOP 09 a STAN jsou ale zvyklé praktikovat spíš tradiční model: do voleb chodí proto, aby je lidi volili, protože ani státní miliony za pouhou volební účast je nespasí. Jejich personální aparát není domácím aparátem jedné ženy, co v pohraničí lidem rozdá buchty a pak z toho žije jako carevna. Někdo taky musí nakrmit bestii, jak říká souzený David Rath.   

ANO zřejmě dosáhlo svého vrcholu, který se podobá zlaté éře ODS a ČSSD, kdy obě tyhle strany sbíraly ve volbách kolem 30 procent hlasů a střídaly se ve vládě, případně „opozičně“ vládly spolu. Zásadní rozdíl je ale v tom, že ANO je teď na třiceti procentech jako jediná partaj. ODS stále nedá dohromady ani polovinu jeho voličů a ČSSD se nyní může vesele okopávat s KSČM, což ji brzy i čeká, pokud skutečně skončí ve vládě s ANO podporované komunisty. Budou to bolavá bodla.

Česko evidentně vstoupilo do nové politické éry, jež se obejde bez ideologií. Levice (ČSSD a KSČM) dá dohromady 15 procent a pravice (ODS a TOP 09) si s ní v podstatě může podat ruku. Velkou díru mezi nimi nyní zaplnilo ANO, které sice pustilo nějaké voliče ODS a Pirátům, současně ale jiné ukradlo KSČM a ČSSD. Nedělá to ovšem tradičními levicovými sliby znárodňování nebo daňového olupování bohatších, ale spíš nyní populárním vlastenectvím a sliby efektivního řízení státu, což je i tradiční rétorika ODS.

Ironií nové politické situace je, že dvě ze tří nejsilnějších netradičních stran nemůžou vládnout. Pusťte k vládě kluky z Pirátů, a i somálští piráti budou vypadat jako systémová parta, co má jasný plán. A nechte vládnout Tomia Okamuru a začne mizet v černé díře – stejně jako předtím peníze jeho Úsvitu – celý státní rozpočet. Pirátům i SPD se říká protestní strany, protože je lidi volí, aby protestovaly. Nikdo soudný si je ale určitě neumí představit ve vládě.

Ani politologové samozřejmě nevědí, jak to celé skončí, i když se tak tváří. Situace v Evropě ukazuje, že nová politická éra přeje hnutím typu ANO, když nemálo voličů zavrhlo tradiční politické ideologie a s nimi i tradiční politické strany. To možná nevadí ve Francii, kde díky tomu Emmanuel Macron, v podstatě francouzský Babiš (řídit stát i hnutí jako firmu), prostě vládne sám. Nejen Česko nebo Itálie ale ukazují, že debakl tradičních stran znamená i konec tradice vlád, jak jsme je znali. A zvlášť, když nechtějí vládnout ani tradiční strany.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744