Snížení daní je v bludišti politického okultismu

14. 12. 2020 • 06:00
KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | V zásadní otázce snižování příjmových daní je po senátním intermezzu jen o málo jasněji. Pozitivní je, že Senát v návrhu zákona minulý týden zachoval sníženou sazbu 15 %. Plyne z toho v podstatě jistota, že sněmovna vrácenou předlohu opět schválí i s touto „nižší“ sazbou. Zásadním faktem ovšem je, že sledujeme politické úsilí, které zřejmě vyjde naprázdno, protože prezident Miloš Zeman koketuje s tím, že návrh vetuje.

Zaměstnavatelé, kteří daně reálně odvádějí, nevědí, jaké budou platit daně ze svého příjmu. Jistě, zaměstnavatelé si s tím poradí, protože jim nic jiného nezbývá. Zapeklitější je, jak si se zákonem zvaným „daňový balíček“ poradí sněmovna a zejména prezident Zeman. Senát vrátil „balíček“ zpět do dolní komory s tím, že potvrdil zrušení tzv. superhrubé mzdy, která pro zaměstnance až dosud fakticky stanovuje sazbu příjmové daně na 20 procent. Senátoři souhlasili s nahrazením superhrubé mzdy daňovými sazbami ve výši 15 procent a 23 procent (progresivní sazba pro příjmy nad 140 tisíc hrubého měsíčně).

Horní komora ale současně zmírnila nárůst daňové slevy na poplatníka tím, že ji rozložila do více let a snížila její maximum. Takže v roce nadcházejícím by se sleva měla zvýšit nikoliv na zhruba 34 tisíc ročně, jak odklepla sněmovna, ale „jen“ na necelých 28 tisíc. I to lidem pomůže snížit daňové odvody. S výjimkou těch nejméně placených zaměstnanců, kteří ani dnes z příjmu neplatí ani korunu.

Nepřekvapuje, že Senát zachoval progresivní sazbu 23 % na nejvyšší mzdy. Politici si prostě netroufli snížit zdanění příjmu tak, aby z toho profitovali všichni férově. Neustále mají tendenci bohatým brát více a chudým trochu dávat; možná i proto, že z veřejných zdrojů placení politici patří k těm bohatším a obávají se negativního hlasu lidu. Pozitivním rozhodnutím Senátu je přenechání většího podílu vybraných daní obcím a krajům.

Snížení daní stále obklopuje černá kouřová clona, kterou vypouštějí odpůrci tohoto kroku. Kritika míří na rozpočtové dopady – původní návrh schválený sněmovnou by snížil příjmy veřejných rozpočtů o 134 miliard ročně. Senátem přijaté úpravy mají znamenat výpadek rozpočtových příjmů ve výši necelých 100 miliard korun v příštím roce. Když tuto sekeru přičteme k již navrženému deficitu 320 miliard, dostáváme se v roce 2021 ke schodku těžce přes 400 miliard korun. Což je téměř tolik, kolik je plánováno na rok letošní, který se nesl plně ve znamení koronavirových restrikcí. Pokus o zásadní redukci příjmové daně se odehrává právě v době, kdy epidemie posílá ekonomiku a vládní příjmy do propasti.

Opačný postup, tedy ponechání vysokých daní z příjmu sice znamená více peněz pro vládu, která pak může více rozdávat vybraným skupinám, vždy a bez výjimky ale platí, že nechat peníze lidem je mnohem účinnější cestou z ekonomické propasti, než když s penězi manipuluje vláda (tedy když je na základě politických preferencí rozhází). Jediným efektivním způsobem nakládání s penězi je ten, kdy člověk své „vlastnoručně“ vydělané peníze vynakládá sám pro sebe. Naopak, vládní rozdávání cizích peněz cizím příjemcům je tou nejhorší cestou.

V tomto kontextu je snížení daní velmi správným krokem, bez ohledu na důsledky. Prohloubení deficitu by mělo vyburcovat politiky k řádnému a efektivnímu hospodaření, nikoliv k tomu, že bezhlavě zvyšují dluhy a ještě bezhlavěji věší dluhové okovy na krk příštích generací. Správnou reakcí by měla být redukce státu, nikoliv jeho expanze v situaci, kdy kvůli epidemii vyschly dříve tak bohaté zdroje. Tím spíš, když vidíme, že stát neušetřil ani korunu v uplynulých letech, kdy blahodárná míza do státní kasy přitékala po desítkách či stovkách miliard. Dluh roste proto, že vláda neumí (a ani nechce šetřit), ne proto, že lidem zůstane více peněz z výplaty.

Druhým kritickým aspektem je údajná nespravedlnost snižování daní. Odpůrci nižších daní začali chrlit studie, jež dokazují banálně evidentní fakt, že zaměstnanec s nižším příjmem ušetří díky nižší daňové sazbě z příjmu méně než zaměstnanec s příjmem vysokým. Objektivně férová jednotná daňová sazba je odsuzována jako údajně asociální podpora boháčů. Osudy široké skupiny zaměstnanců s průměrnými či středními příjmy jsou bojovníkům za „sociálně spravedlivou“ společnost ukradené. Svobodná tržní ekonomika však není kastovní systém. Patřit dnes do nízkopříjmové skupiny neznamená, že je člověk celoživotně odsouzen do „kasty“, z níž není úniku. A naopak, kdo dnes vydělává hodně, může zítra o lukrativní práci přijít a pozítří pobírat podprůměrnou mzdu. Každý má reálnou šanci stát se „vysokopříjmovým“. A každý (snad s výjimkou politiků v rozličných funkcích) se může příjmově propadnout. Snaha nivelizovat mzdové rozdíly formou státních zásahů do výše platů nakonec povede ke zchudnutí všech. Trestat lidi za pracovní úspěchy (viz progresivní sazba 23 % pro ty nejlépe vydělávající) je nemorální. Naopak, rovná a pokud možno co nejnižší daňová sazba pro všechny bez rozdílu je ideálem spravedlnosti.

Další vývoj má nyní v rukou sněmovna. Ta může buď přijmout verzi zákona schválenou Senátem, nebo opětovně svoji původní, velkorysejší verzi s vyššími daňovými slevami. Politicky je téměř jisté, že snížení daní v nějaké podobě bude přijato, neboť ANO, ODS a SPD mají ve sněmovně pohodlnou většinu poslanců. Přesto však konečný výsledek daňového šturmování visí na vlásku, jehož konec má v rukou prezident Zeman. Ten tvrdí, že daňový zákon narušuje rozpočtovou stabilitu. A nejvíce mu vadí to, že by snížení příjmové daně mělo trvat „věčně“ a nikoliv jenom po dva roky, jak Zeman požadoval a jak mu slíbili politici ANO. Je pravdou, že zákon neobsahuje „časovou záklopku“ omezené platnosti nižších daní. Babiš chce Zemana přesvědčit, aby tento „nedostatek“ skousl a uvěřil, že politici za dva roky opět prosadí změnu. Každému přitom musí být jasné, že plánovat jakékoliv politické kroky na dva roky dopředu v situaci, kdy do parlamentních voleb zbývá devět měsíců, zavání okultismem. Pokud hlava státu myslí své daňové veto vážně, pak se nenechá opít Babišovým rohlíkem.

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Šarlatáni brzdí seriózní výzkum účinků antabusu, říká biochemik Cvek

Marek Kerles
Dnes • 08:00

Český biochemik Boris Cvek byl členem mezinárodního týmu, který před třemi lety uveřejnil v prestižním vědeckém časopise Nature důležitou studii o účincích antabusu na rakovinné bujení. Vědci tehdy prokázali, že lék, využívaný pro léčbu alkoholismu, ničí v laboratorních podmínkách nádorové buňky a podobně funguje i při pokusech na myších. Dnes se na celém světě začalo o látce antabus i v odborných kruzích mluvit také jako o možném léku pro pacienty s covidem-19. Podle Borise Cveka je však tenhle předpoklad založen na zcela mylných a neseriozních základech a v konečném důsledku má na solidní výzkum antabusu kontraproduktivní účinek.

Cíl v nedohlednu, česká CNN marně čeká na své diváky

Vojtěch Kristen
Dnes • 06:00

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Cíl je stále v nedohlednu. Taková je ve zkratce situace stanice CNN Prima News po osmi měsících na trhu. Stanici v průměru sleduje půl procenta lidí u obrazovek, většina pořadů dosáhne na sledovanost pouze v řádu nižších desetitisíců.

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
Včera • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.