Snížení příjmové daně není asociální. Peníze mají zůstat lidem, ne politikům

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Sněmovna se chystá definitivně rozhodnout o zrušení superhrubé mzdy a současně stanovit, zda příjmová daň zaměstnanců klesne ze současných cca 20 na 15 procent, anebo zda bude vytvořena nová devatenáctiprocentní daňová sazba. Podle příznivců vyššího zdaňování by bylo „prudké“ snížení příjmové daně nespravedlivé, neboť by nejvíce pomohlo zaměstnancům s vyššími příjmy, kteří by oproti dnešku z výplaty ušetřili tisíce korun měsíčně. Lidem s nízkými příjmy by naopak snížení sazby nepomohlo buď vůbec, nebo jen symbolicky na úrovni desítek korun.

Vytvářena je hrozba zhoršující se „asociálnosti“, která by nastala, pokud by zaměstnanecká daň z příjmu klesla na 15 %. Objevují se také názory, že namísto – údajně – neférového snížení příjmové daně, jež nahrává „boháčům“, by bylo spravedlivější, kdyby se snížila DPH. Celou tuto konstrukci vycházející z myšlenky rovnostářského konceptu sociální spravedlnosti je nutno odmítnout jako ryze ideologickou, a tedy účelovou.

Je banální pravdou, že při aplikaci stejné daňové sazby zbyde po zdanění příjmu „bohatším“ zaměstnancům více peněz, než těm, kdo vydělávají méně. A to i přesto, že vysokopříjmoví zaměstnanci dnes navíc odvádějí solidární přirážku a i v nově uvažovaném režimu mají z příjmů nad stanovenou hranicí odvádět 23% daň. Nízkopříjmoví zaměstnanci (pokud navíc mají děti) dnes fakticky, díky daňovým slevám (a bonusu), žádnou daň z příjmu neodvádějí. Snížením sazby daně tedy nemohou ušetřit ani korunu. Jenže, může být takto absurdní argument namířený proti snižování daní brán vážně? Co když se takovému – dnes ještě nízkopříjmovému – zaměstnanci podaří dostat na vyšší příjmovou hladinu, na které už daň musí odvádět? Bude pak spokojenější, pokud daňová sazba bude činit 19 %, než kdyby činila jen 15 procent?

Pro člověka s nižším příjmem je přece každá ušetřená stokoruna dobrá. Nižší sazba příjmové daně může mnohem silněji motivovat k tomu, aby zaměstnanci usilovali o vyšší mzdu. A vyšší mzda je nepochybně cílem všech zaměstnanců a části politiků, tedy s výjimkou těch, kteří pro své politické zájmy potřebují, aby v zemi žilo co nejvíce osob závislých na sociálních dávkách, o nichž rozhoduje stát. Navíc, valná část zaměstnanců pobírá „normální“ (tedy ani ten extrémně nízké, ani ne extrémně vysoké) mzdy. Strašit daňovým zvýhodňováním „boháčů“ je tedy absolutně nepřípadné.

Dění v Radě ČT věrně odráží poměry ve sněmovně. Rezignací předsedy to zdaleka nekončí

sinfin.digital