KOMENTÁŘ PAVLA CHLEBORÁDA | Přiznám se hned na začátku, že česká média moc nesleduji, a to hned ze dvou důvodů. Za prvé většina podstatných procesů, které formují obraz i témata české politiky, probíhá za našimi hranicemi a do lokálních médií buď dorážejí se zpožděním způsobeným překladem agenturních zpráv, nebo neprojdou filtrem a jsou vyhodnoceny jako nezajímavé. Druhý důvod tkví ve faktu, že přestože se většina zaštiťuje posvátnou objektivitou, tak se jedná spíše o názorové deníky, kde jsou politické a ideologické preference redakcí naprosto zřejmé a selektivně vybraná fakta slouží jenom k vyfutrování jejich obecného narativu. Proto je pro mne svobodný přístup k informacím skrze služby poskytované Big Tech oligopoly poměrně zásadní, protože vyhledávat oficiální informace na stránkách www.europa.eu je prostřednictvím například Googlu jaksi jednodušší. O čem v pořadu vlastně šlo? Pro zjednodušení si dovolím rozparcelovat diskusi v pořadu na tři témata. Ochrana svobody slova na platformách sociálních sítí, role fact checkerů a iniciativu Evropské komise na omezení příjmů z reklam tzv. dezinformačních webů.
Jak naložit se svobodou slova na sociálních sítích?
Jsem zastáncem absolutní svobody projevu a svoji argumentaci jsem shrnul v tomto článku. Proto jsou mně iniciativy jako Společnost na Obranu Svobody Projevu, kterou reprezentoval ve studiu pan Daniel Vávra, velmi sympatické. Jak správně poznamenal, z hlediska americké legislativy jde o platformy, které nejsou zodpovědné za publikovaný obsah, ale přesto ho moderují a přecházejí tak do role vydavatele. Jenže zde narážíme na 1. dodatek americké ústavy, který chrání nejenom projev, ale i nesouhlas s jeho obsahem. Proto žádná z žalob podaná v USA na ochranu 1. dodatku v prostředí platforem sociálních sítí nebyla zatím úspěšná, protože se jedná o soukromé subjekty a ne zásah státní moci.
Na druhé straně jsme se však ocitli v situaci, kdy tyto platformy disponují obrovskou mocí a jsou schopny ovlivňovat nejenom veřejné mínění, ale i výsledky voleb. Jak správně podotkl pan Josef Šlerka, technologický vývoj předběhl legislativní rámec a je třeba se zamyslet, jak s tím naložit. Jako klasický liberál vnímám státní zásahy do soukromé sféry za kontraproduktivní, ale bohužel obchodní model těchto společností, který jsem stručně popsal zde, a promítání osobních preferencí jejich zaměstnanců do moderování obsahu začínají podrývat základní pilíř demokratické společnosti, pluralitu názorů. Pan Šlerka citoval J. S. Millse, že svoboda projevu je prostředkem hledání pravdy, ale já ji vnímám i jako nástroj nastolení rovnováhy. I proto režimy, které ji porušují, nakonec zkolabují, nebo přežívají jenom díky aplikaci brutálního násilí vůči vlastním obyvatelům.
Většina západní populace dnes akceptuje paradigma, že stát ingeruje do soukromého sektoru v zájmu zabránění diskriminace na bázi pohlaví/etnicity/náboženství/sexuální orientace nebo určuje parametry pracovněprávních vztahů, takže argument, že nemůže regulovat soukromé subjekty za účelem ochrany svobody slova, je lichý. Nota bene, když si vezmeme pár aktuálních případů, kdy svůj vliv Big Tech korporace zneužily a potlačily faktické informace, jež se jim nehodily buď do narativu, nebo obchodních zájmů. Například blokovaly všechny účty, které zmiňovaly dnes již validní informaci o výzkumu koronavirů ve Wuhanském institutu virologie, laboratoři, která obdržela granty i z amerických vládních programů a naznačovaly, že covid-19 unikl prostřednictvím 3 nakažených vědců již v listopadu. Dnes je to oficiální vyšetřovací verze. Nebo vaporizovaly před americkými prezidentskými volbami pravdivý článek o Hunteru Bidenovi formou automatického bloku všech účtů, které ho sdílely, a to včetně jeho vydavatele NY Post. Po volbách podobné články však vyšly i na dalších zpravodajských serverech, například POLITICO. Domnívám se, že řešením je regulace těchto oligopolů v tom smyslu, že nesmí odstranit příspěvky, které neporušují zákony dané země.
