Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Souhlas SPD s velkou koalicí je na stole, ale nová vláda pořád v nedohlednu. Komentář Igora Záruby

Souhlas SPD s velkou koalicí je na stole, ale nová vláda pořád v nedohlednu. Komentář Igora Záruby

Škarohlídi utřeli, německá sociální demokracie si na mimořádném sjezdu udělila „propustku” pro odchod do velké koalice s vítězem zářijových voleb, konzervativním blokem CDU/CSU. Tento výstup nicméně neznamená, že se tápající Německo ke kabinetu, složenému z představitelů největších politických stran ve federaci, skutečně dopracuje. Ale vezměme to po pořádku.

Označení „škarohlídi” je na místě hned z několika důvodů. Byla to sama sociální demokracie, konkrétně její předseda Martin Schulz, kdo po zářijovém volebním propadu promptně oznámil, že než velká koalice, to raději opozice. Zda mohl tušit, že to na sklonku listopadu mezi CDU/CSU, liberály z FDP a Zelenými nedopadne a že SPD přijde na řadu, ví jen on sám. Leč stalo se a Schulz musel otočit o 180 stupňů. Skeptických hlasů bylo rázem víc než dost: přece se strana nezaprodá do opakování sestavy, z níž vyšla pokaždé slabší, než do ní vstoupila. A tak podobně.

Podobnou skepsi projevovala některá spřízněná média a trhy. Přimlouvaly se za to, že Německo potřebuje SPD sebevědomou a silnou – méně byly slyšet hlasy, zda ji Spolková republika potřebuje vůbec. Ostatně NE velké koalici, třetí od roku 2005, kdy začala vládnout kancléřka Angela Merkelová, znělo na bonnském shromáždění opakovaně. Místy vehementně, jindy opatrně.

Výsledná 56procentní převaha hlasů „do toho jít” nad kritiky této cesty zrcadlí dilema, k němuž se SPD po dvoutýdenním sondovaní perspektiv svazku s CDU a CSU dopracovala. Buď zůstat věrná původnímu předsevzetí, že opozice má své kouzlo. Ovšem za cenu zřejmě předčasných voleb a posílení Alternativy pro Německo, která vábí a sdružuje všemožně nespokojené občany a setrvale posiluje. Anebo si říci, že opět vládnout by nakonec nemuselo být až tak špatné. Tím spíše, když socialistům spadla tato nabídka takříkajíc do klína.

Sjezd ukázal, že „Bé” je správně. S podmínkou, že je třeba přehodnotit třecí plochy s konzervativci a představy SPD, zejména v oblasti sociální politiky, vylepšit k obrazu svému a voličské základny. Jinými slovy, nenechat se zahnat do kouta jako podvakrát v minulosti.

Koaliční rozhovory, tentokrát navážno, mohou tedy začít. S mandátem 440 tisíc členů sociální demokracie a smělým plánem, že do konce února by mohlo být hotovo. Schulz, jemuž dýchá na krk cílevědomý šéf mladých socialistů Kevin Kühnert (počíná si šikovně, neboť ho na rozdíl od jiných kritizuje, aniž by trval na jeho odchodu), dělá, co musí: slibuje členské základně, že v další dějství se SPD nedá. V zájmu spravedlivých postupů ve zdravotní péči, na pracovním trhu a vůči uprchlíkům, s jejichž přílivem a pobytem má republika problém.

Má to ale háček. CDU/CSU daly ještě před sjezdem najevo, že své programové teze, které se s představami SPD logicky v určitých bodech rozcházejí, měnit nehodlají. Bonnské ANO je proto možnost, ne jistota. Ostatně z tábora CDU zní zatím pouhé poděkování za připravenost „sloužit zájmům země“. Podobné opatrné reakce se dají čekat z EU, která sleduje historicky nevídaný německý pat s nemalými obavami.

V Bonnu zkrátka vyhrály obavy z nechtěného (další volby, menšinová vláda, Schulzův pád) nad tím, co je vlastně ono chtěné. Dílčí výsledek je na stole, konečný však stále někde na obzoru.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744