KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Sněmovna v týdnu silou koaličních hlasů schválila státní rozpočet na příští rok s deficitem 295 miliard korun. Přijatý zákon dál zvýrazňuje neúnosnost zadlužovací mánie státu. A vyvolává tíživé otázky, co a jak míní politici s neblahým vývojem veřejných financí dělat.
Pro dokreslení obrazu se patří připomenout, že vládní výdaje mají v příštím roce dosáhnout 2,22 bilionu korun, což je o nějakých 170 miliard více než v roce letošním. Jasný důkaz toho, že „zdroje pořád ještě jsou“. Jde jen o to, jaké zdroje to jsou – skutečné, či jen vypůjčené z budoucnosti – a jak je hospodárně využít.
Ano, rozpočet vzniká „ve špatných časech“, ale bez ohledu na to je špatný. Nehraje roli ani to, s jakými argumenty jej kritizovala opozice. Právě ti nejhlasitější kritici z ANO mají z let svého ministerského angažmá nejvíce rozpočtového másla na hlavě. Celá série silně deficitních rozpočtů, do které teď zapadl i ten nově přijatý, je důkazem hospodářské bohorovnosti a ustrašenosti našich vlád. Ale odrážejí se v ní i výjimečné, dříve netušené pohromy. Ať už jde o covidovou pandemii nebo o válku na Ukrajině, jež umocnila problém energetických zdrojů a zesílila tlak na jejich zdražování.
Vlády situaci využily k masivním přerozdělovacím manévrům, čímž přiživily inflaci – asi jako když do ohně nalijete benzín. Z tohoto pohledu není nejnovější deficit nijak šokující. Je to reálný výsledek reálné situace a politiky, která se umí pohybovat jen v mantinelech politicky možného. Nemělo by zapadnout, že Babišova vláda, když ještě třímala otěže moci, odhadovala na rok 2023 deficit ve výši 360 miliard…
Těch Fialovou vládou prosazených 295 schodkových miliard je proti tomu relativní „pokrok“. I proti deficitu letošního rozpočtu (- 375 mld. Kč) jde o posun k mírně lepšímu. Ale jen velmi mírně.
