Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

SPD žije Martinem, ne Frank-Waltrem. Komentář Igora Záruby

SPD žije Martinem, ne Frank-Waltrem. Komentář Igora Záruby

Německo bude mít za týden nového prezidenta. Prioritou jsou však zářijové volby do Spolkového sněmu. 

Soudě podle titulků v médiích, žije Německo zářijovými všeobecnými volbami. Jako by se mělo hlasovat v horizontu pár týdnů. Pravdou přitom je, že pokud se pro někoho budou v dohledné době odevzdávat hlas, bude to spolkový prezident. Stane se v neděli 12. února, tedy přesně za týden. Nicméně vítěz je předem známý, a dojem, že Spolková republika myslí hlavně na volby do Bundestagu, není proto vůbec scestný.

Sociální demokrat Frank-Walter Steinmeier, donedávna úřadující ministr zahraničních věcí, je totiž - při vší úctě - pouze součástí volebního kolotoče 2017 v nejdůležitější mocnosti Evropské unie. Vzhledem k tomu, že si sociální demokracie (SPD) s jeho nominací pospíšila, čímž vyrazila trumf z ruky spoluvládnímu sesterskému duu CDU-CSU, stane se Steinmeirova instalace formalitou. A zároveň startovním výstřelem v běhu po trati, na jejímž konci bude známo nové složení dolní parlamentní komory a osoba dalšího spolkového kancléře/kancléřky.

 

Steinmeier, uznávaný diplomat, výkonný pracant, milující manžel a otec (své ženě daroval ledvinu), má své jisté. Má jinou mentalitu a historii, přesto bude důstojným nástupcem Joachima Gaucka. Zároveň se stane prvním zářezem na volební pažbě SPD. Méně už bude na jeho osobě záležet, zda půjde o zářez poslední. Z tohoto pohledu sehraje klíčovou roli někdo jiný.

Nominace dlouholetého předsedy Evropského parlamentu, Steinmeierova stranického kolegy Martina Schulze coby vyzyvatele Angely Merkelové, vyrazila mnohým dech. Především těm nezasvěceným. Schulz, který deklaroval odchod z Bruselu v zájmu domácí politiky, byl zprvu považován za adepta na vedení rezortu zahraničí. Šance postavit se Merkelové (s partajní záštitou v zádech) byla o dost menší. Leč dopadlo to přesně naopak. Šéf SPD Sigmar Gabriel dobrovolně vyklidil pole a zaujal Steinmeierovo místo v čele diplomacie. Schulz, obratný rétor, půjde do nejdůležitějšího klání místo něj.

 

Podstatné bude, s čím. Sociální demokracie, která se drží v průzkumech jako stabilně druhá, balancuje na hraně bezvýznamnosti. Nikoli početní, nýbrž hodnotové. Strana v lepším případě spoluvládne, v horším jede na setrvačník. Schulz, jenž stahuje náskok na favorizovanou Merkelovou, může dát socialistům nové impulsy. Nebude to zadarmo. SPD se musí odhodlat k poměrně drastickým změnám. Schulz musí voličům jasně vysvětlit, proč mají socialisty volit. Aby to mohl udělat, potřebuje se vedení strany chytit za nos. A něco vymyslet. Sociální politiku, její někdejší doménu, úspěšně okupují jak konzervativci, tak zelení. K mání jsou globalizační, hospodářská a společenská témata: investice, vzdělání, práva zaměstnanců a zaměstnavatelů, daně.

Zní to možná banálně, ale může to zabrat. CDU-CSU vede naoko předvolební smír, uvnitř to pořád vře. Nejen kvůli kvótám pro uprchlíky. Vše nové, s čím Schulz a spol. přijdou, může být bonus. Tím spíše, že se SPD nachází v bodě nula (z něhož se dá jít poměrně dobře nahoru) - a také proto, že se Schulz vyzná v Evropě. Unijní témata mohou být dalším okruhem jeho agendy.

 

Pozorovatelé se už teď předhánějí v předpovědích, že pokud se Schulzovi odraz ode dna podaří, udělá mnoho pro stranu, Německo a Evropu zároveň. Na tak silná slova je brzo.  S určitostí lze zato tvrdit, že dobrem pro Německo je Frank-Walter Steinmeier. S ohledem na jeho spíše reprezentativní roli je však nutné chápat relativně nízký mediální zájmem o jeho příchod do funkce. Politickou prioritou v Německu je skutečně až letošní podzim.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744