Spor o charakter židovského státu: Patří Izrael na Východ jen polohou, nebo i mentálně? | info.cz

Články odjinud

Spor o charakter židovského státu: Patří Izrael na Východ jen polohou, nebo i mentálně?

KOMENTÁŘ PAVLA NOVOTNÉHO| Kdo jsou obyvatelé nynějšího Izraele? Potomci evropských židů, kteří si s sebou ze starého kontinentu vzali levicové ideály a západní kulturu? Nebo je Izrael státem těch židů, kteří Orient nikdy neopustili? A kteří proto smýšlejí podobně, ba stejně jako jejich arabští sousedé? Jinými slovy: Je Izrael mentálně součástí Západu, nebo jeho lídři přemýšlejí jako jejich blízkovýchodní kolegové?

Vyrábí amatérsky natočená videa s náhodnými kolemjdoucími, kterým klade přímočaré dotazy. Důvod? Když Corey Gil-Schuster před zhruba dvaceti lety přicestoval ze zámoří do Izraele, nebyl zcela spokojen s informacemi z médií. Začal se tedy ptát sám – jen tak, v parcích, na chodníku, s kamerou v ruce. Před pěti lety zjišťoval, co si sami Izraelci myslí o vlastní kultuře. Je blízkovýchodní, či západní? Slyšel spoustu banalit, klišé. Podle některých má společnost blízkovýchodní charakter, protože se lidé k sobě ve veřejném prostoru „chovají hrubě“ a „na ulicích pořvávají“. Což je prý typické také pro Araby. Další usuzovali na Východ kvůli převážně orientálnímu jídelníčku. Jiní naopak upozorňovali na rozvinutý průmysl a náklonnost k vyspělým technologiím, čímž prý Izrael kopíruje Západ, především pak Německo.

Pak se Corey optal Meirav, když odpočívala ve stínu vchodových dveří. „Pokoušíme se být západní, ve skutečnosti jsme ale Blízký východ. A já jsem ráda, že tomu tak je,“ konstatovala. Na otázku, z jakého regionu dorazili její židovští rodiče, odpověděla: „Oba přišli z Iráku“.

Nabízí se tak otázka: leží Izrael na Východě jen fakticky, nebo i mentálně? Je moudré posuzovat židovský stát západními měřítky, nebo je poctivější vnímat jej jako výjimečnou, ale blízkovýchodní společnost? Od evropských politiků slýcháváme, že Izrael je jedinou demokracii na Blízkém východě – rozuměj naší společností přenesenou do barbarského regionu. Je však sporné, zda nynější Izrael alespoň v hrubých rysech zůstal – pokud kdy byl – vysněným státem jeho zakladatelů původem ze starého kontinentu (či USA). Tedy demokratický, socialistický, sekulární a, samozřejmě, také národní.

„Lidé tradičně spojovaní s klasickou levicí, kteří navazují na elity původního Izraele, jsou nyní naprosto rozčarovaní. Nový stát si představovali jako Vídeň, jenže on má mnohem blíž k (egyptské) Alexandrii. Izrael není ani socialistický, ani sekulární. Je prostě blízkovýchodní,“ říká v rozhovoru pro list The Times of Israel spisovatel Matti Friedman. Podle něj nejde jen o akademickou diskusi: úspěch nejdéle sloužícího premiéra Benjamina Netanjahua tkví právě v tom, že pochopil instinkty typické pro obyvatele Blízkého východu. „Je to velmi zdatný, inteligentní i nebezpečný politik, který dobře ví, jak na Izraelce… Opakuje jim toto: žijeme v prostoru, kterým krouží dravci jako (ruský prezident) Putin, syrský diktátor (Asad) nebo (íránský) vůdce Chameneí. Chcete, aby proti němu stál bezbřehý humanista nebo váš ne právě nejmilejší, zato nejschopnější lídr? Tedy já?“ dodává v Kanadě narozený autor židovského původu.

Jinými slovy: když novodobí izraelští jestřábi opakují, že jim Evropa nemůže porozumět, mají svým způsobem pravdu. Vítězící pravice se v židovském státě opírá především o orientální Židy, které ještě regionem prostupující instinkty neopustily. Věří v sílu, která je ochrání před útoky zvenčí. Nemají v lásce okolní Araby, v jejichž područí žili dlouhá staletí. Jsou přirozeně náboženští, i když nutně ne fundamentalisticky – jak je dosud v islámském světě, z něhož přišli, stále zvykem. A hlavně, za důležitější považují etnické přežití než z jejich pohledu bizarní, cizorodé tanečky kolem demokracie, humanity, socialismu, občanských práv a dalších západních dovozů. Mimochodem, zřejmě i proto si izraelská pravice rozumí s postkomunistickými populistickými lídry, kteří liberalismem když ne otevřeně pohrdají (maďarský premiér Viktor Orbán a ruský prezident Vladimir Putin), tak jej rozhodně nemají zažraný pod kůži.

Již zmíněný kanadský spisovatel Matti Froedman jde ale ještě dále. Žádá, aby si Izrael svou blízkovýchodní příslušnost nejen přiznal, ale aby podle ní také jednal. „Židé byli vždy součástí Blízkého východu. Každé arabské město mělo židovskou čtvrť. Židé nepřišli v roce 1948 (kdy vyhlásili Stát Izrael – pozn. redakce). Oni tu stále byli. Možná, že právě to nám časem opět otevře dveře do okolí… Jednou se Izrael třeba stane i členem Ligy arabských států,“ konstatuje.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud