Stát ve stavu nouze. Začíná nejpodivnější volební kampaň v historii

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Začíná kampaň ve stínu koronaviru. Demokratická opozice získává navrch. Stojí za tím zejména totální rozpad důvěry ve stát a jeho instituce spojovaný s působením Babišovy vlády během druhé vlny epidemie. Vlastními devizami koalic Piráti-STAN a SPOLU je schopnost integrace a snad i naděje občanů, že by krizi zvládly líp. Když si je obě udrží, zcela jistě zvítězí a získají ve sněmovně většinu.

Korelace mezi spokojeností s politickou situací a volebními preferencemi ANO je očividná. Loni na jaře, kdy kabinet rychle zvládl první nápor viru, obě hodnoty kulminovaly, nyní je důvěra občanů na bodu mrazu a Babiš po sedmi letech už není hegemonem stranických preferencí. Dobré zprávy z vícero průzkumů přicházejí pro „Pětku“ v čase, kdy čelí brblání kverulantů, kteří po nálezu Ústavního soudu, jímž zrušil většinové prvky volebního zákona, furiantsky halasí, že by jednotlivé strany měly jít do voleb samostatně.

Poslední průzkum agentury Kantar pro ČT zjistil nejen vysokou podporu pro Piráty-STAN a SPOLU, ale také fakt, že příznivci přecházejí vzájemně mezi nimi. Takže jednak se v součtu žádné hlasy neztrácejí, jednak je jasné, že ten, kdo by zklamal důvěru – například rozbitím některé z koalic – tvrdě by na to doplatil. Prozápadní voliči, kteří od prvního vítězství Zemana v prezidentské volbě roku 2013 jdou od porážky k porážce a chtějí konečně změnu, budou bedlivě sledovat, kdo z demokratické opozice spolupracuje a kdo to „kazí“.

Volební model Kantar pro ČT, 18. 1. až 5. 2. 2021

Potvrzuje se, co už jsem psal: Nezáleží na způsobu přepočtu hlasů, ale na jejich celkovém počtu, a o tom rozhoduje důvěra, tedy je nesmysl, aby se po výroku Ústavního soudu rozpadly demokratické koalice. Kdyby volby dopadly podle Kantaru, tak i v čistě poměrném systému bez zvýhodnění velkých subjektů by Piráti-STAN a SPOLU získaly většinu 103 mandátů. Trend oslabování ANO nastoupený v posledním půl roce je čím dál viditelnější a „Pětce“ v zásadě stačí si to nepokazit.

Kromě vnitřních sporů může demokratickou opozici oslabit chování během krize. Právě katastrofální selhání šéfa ANO zejména při druhém náporu epidemie je tím, co převážilo misky vah na stranu ODS, Pirátů, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN. Demokratická opozice se ovšem sama střelila do nohy, když ve chvíli, kdy po výpadku komunistů měla šanci prosadit vlastní představy o fungování země během nouzového stavu, místo toho šmahem zamítla jeho prodloužení. Čímž promeškala příležitost ukázat připravenost k vládnutí.

Nakonec mohou být Fiala, Bartoš, Jurečka, Pekarová-Adamová a Rakušan vlastně rádi, že jejich hejtmani zatáhli za záchrannou brzdu a jak jsem předpokládal, požádali vládu o opětné vyhlášení stavu nouze. Sice je teď poněkud nepříjemné, že opozice působí nekoordinovaně, ale dlouhodobě to zabrání tomu, aby případný vyšší počet obětí mohl Babiš svalovat na „Pětku“. Na místě jejích lídrů bych nyní říkal, že jen nekompromisní jednání donutilo premiéra konečně jednat a přijmout opoziční návrhy. A nechal to být.

Samozřejmě, k dohodě mohla a měla opozice donutit předsedu vlády přímo při jednání sněmovny, což by znamenalo její jasné vítězství, ale co už. Takto se alespoň zabrání škodám, a to jak skutečným, tak politickým. Nelze se divit reakci hejtmanů, kteří byli vyděšení tím, že by najednou hlavní tíha boje s virem padla na ně, a to bez pravomocí, které má jedině vláda ve stavu nouze. Opoziční lídři jim bez jejich souhlasu hodili problém na hlavu a potrestali tak spíše je než Babiše.

Je nepochybné, že kdyby byl šéf ANO v opozici, zachoval by se stejně a také s velkým gustem zamázl nouzový stav. Ostatně sám se proti němu stavěl už na jaře a trvalo dost dlouho ho přesvědčit, že je premiér a nemůže se vždy chovat jako opozičník. Jenže populistu nelze porazit jeho zbraněmi. Co přináší body Babišovi, případně Okamurovi, to by sotva fungovalo Bartošovi, Fialovi a spol. Zvláště, když z vystoupení řady opozičních poslanců vyplývalo, že jim nevadí ani tak stav nouze jako premiér a ruší ho kvůli němu.

Otázka zní, jaké voliče chtěla „Pětka“ tímto razantním krokem oslovit. Notorické odmítače a popírače obsluhuje SPD. Ty ze svých voličů, kteří nenávidí Babiše a jeho jednání a chování (nejen) v rámci stavu nouze natolik, že by jim udělalo radost jeho zrušení bez ohledu na následky, přesvědčovat nemusí. Naopak by mohla ztratit nerozhodnuté, kteří k ní míří od Babiše, protože její politiky považují za rozumnější a zodpovědnější, schopné nadřadit zájem celku nad svým vlastním.

„Politikaření a vidina sněmovních voleb mnohým poslancům zatemnily mozek. Opozice prostě vede džihád proti Babišovi i za cenu ohrožení života našich občanů.“

Andrej Babiš v rozhovoru pro deník Právo (13. 2. 2021)

Šlo o vážnou chybu. Předseda ANO upadá a jeho hnutí s ním. Demokratická opozice mu nabídla zdarma možnost znovu aktivizovat své příznivce. Opět by se vyostřil střet mezi „babišovci“ a „antibabišovci“, zatímco středoví voliči, kteří nyní převažují preference ve prospěch „Pětky“, by začali váhat. Babiš by se zbavil velké části odpovědnosti, jež by padla na hejtmany, z nichž většina je opozičních. A lze si představit jeho masivní očerňovací kampaň ve stylu: „aby mě dostali z politiky, neštítí se opoziční politici ani ohrozit životy lidí“.

Správný postup je opačný: neporážet standardní nástroje k boji s epidemií, jež slouží všem, ale Babiše. Pravdou je, že zemi řídí mizerně. Ale pokud ho opozice nechce vystřídat (a představa vlády „Pětky“ s podporou SPD a KSČM je vskutku bizarní), nemůže mu místo toho vzít pravomoci, bez nichž se neobejde žádný kabinet v Evropě. Musí ho donutit je využívat lépe, což lze díky tomu, že Babiš potřebuje její hlasy k prodlužování nouzového stavu. A kdyby dohodnuté podmínky neplnil? Pak už by vina padla jen na jeho hlavu.

Ano, výsledkem jednotné akce hejtmanů je, že míč se vrátil zpět na Babišovu stranu hřiště. Nedostane šanci cokoli přehazovat na opozici a krajské reprezentace. Demokratická opozice si může připsat zásluhy za dobrá opatření, která mu (klidně i s dopomocí hejtmanů) vnutí. Podstatné je, aby se během epidemické hrozby, která jistě bude pokračovat do voleb, předvedla jako ta schopnější a zodpovědnější, ne cyničtější a populističtější.

Kromě toho by bylo dobré, kdyby celá „Pětka“ své návrhy koordinovala, zafungovala jako akceschopná stínová vláda, zaplašila tak obavy z rozpadu a ukázala se jako jasná alternativa vládnímu hnutí ANO. Zachovala by si a ještě umocnila oba momenty, jež jí zvyšují preference – tedy selhání Babiše při řešení krize a její vlastní schopnost spolupracovat. To druhé potřebuje i k tomu, aby prosadila rychlou a nenapadnutelnou úpravu volebního zákona, zabránila tím chaosu a převzala také v tomto iniciativu.

Čeká nás nejpodivnější kampaň v historii České republiky. I loňské hlasování o krajích se konalo ve stínu epidemie. Ale sněmovní volby jsou přeci jen něco jiného, a hlavně mezitím koronavirus udeřil s násobně větší silou. Tehdy jsme měli sedm stovek mrtvých, nyní už přes osmnáct tisíc. Kolik jich bude v říjnu, to hodně záleží na tom, jak stát zvládne karanténní opatření a očkování obyvatel. Více než kdy jindy bude platit, že zvítězí ten, kdo voliče přesvědčí, že stojí na jejich straně, dokáže se o ně postarat a mohou mu věřit.

Celý český stát se nachází ve „stavu nouze“, drtí nás krize nejen covidová, ale i důvěry v instituce. Unavený a psychicky deptaný národ bude méně než jindy zvědavý na hádky a vzájemné napadání. Ocení toho, kdo mu dá naději, nabídne věcná řešení, nikoli jen ideologické a marketingové floskule a projeví schopnost vést. To ale zase tak moc podivné není, že?

SDÍLET
sinfin.digital