Strašidlo „facebookové demokracie“: Když do vlády kecá každý, kdo má internet

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Že se po sociálních sítích šíří nenávist, urážky, konspirace, manipulace, lži a propaganda, to víme. Může se Facebookem a Twitterem přenášet ještě něco horšího? Bohužel může: vláda. Trollové jsou nebezpeční „jen“ do té míry, do jaké ovládnou něčí myšlení. Jejich protipól, aktivisté, ale mohou přímo ovlivňovat společnost.

Premiér Babiš – či spíše jeho tým – má citlivá tykadla, a jakmile „socky“ začnou dunět echem opakovaného nesouhlasu, je schopen otočit o stoosmdesát stupňů a okamžitě „odvolat, co odvolal, a slíbit, co slíbil“. Klidně opakovaně. V podání Andreje Babiše je to možná až komické, ale v západních zemích skutečně nejde o legraci. Velké korporace i vláda pečlivě sledují, co se o nich a o jejich rozhodnutích „říká“ na internetové pavlači a velmi často konají či mění svá rozhodnutí tak, jak chtějí populární autoři statusů a tweetů.

Někdy to vypadá, že jsou šéfové firem, univerzit a dalších veřejných institucí, ale i členové kabinetů doslova nesvéprávní. První skupina už dávno. Často stačí, aby se o některém z ředitelů či profesorů na síti objevilo, že je homofob nebo šovinista a letí doslova na vteřinu. Tak rychlá je poprava prostřednictvím elektronů. Je to zlé a nespravedlivé pro ty, kteří skončili nikoli pro neschopnost, ale kvůli pomluvám a brblání na síti.

Jenomže se rozmáhá ještě horší nešvar. Když aktivisté prostřednictvím sociálních sítí dokáží ovlivňovat jednání a kroky vlády, je to problém úplně pro všechny. Jistě, u Andreje Babiše si třeba někdo může říct, že horší už to přece být nemůže a „facebooková rozhodnutí“ budou možná i lepší než ta jeho. Jenomže jde o princip. Demokracie má teoreticky jeden jediný účel: aby o tom, kdo bude vládnout, nerozhodovala úzká skupina, ale všichni občané. K čemu volby, když nakonec kabinet řídí pár chytráků s chytrými mobily?

Ať už kabinet vede zemi jakkoli, má k tomu mandát, a pokud s ním občané nebudou spokojeni, v dalším hlasování ho vymění. Jistě, potrvá to čtyři roky, ale to má v jádru dobré důvody. Nelze s vládou účtovat hned po každém rozhodnutí, které se někomu nelíbí. Délka volebního období je kompromisem mezi kvalitou, která je obvykle (!) tím vyšší, čím déle dotyčný řídí stát, a svobodou, která dává lidem právo vládu vyměnit a zamezuje tak diktatuře.

Vládnutí je složitý proces, který si žádá čas, hodně analýz, informací, přemýšlení a zkušeností. Proto nemáme přímou demokracii. Deset milionů lidí nemůže řídit stát ze svého obýváku podle toho, co jim zrovna přeletí přes nos. Ústava jim dává rozumné čtyři roky, aby uvážili, komu svěří otěže na další období. Okamurova „odvolatelnost politiků“ a neustálá referenda jsou návodem na totální rozbití správy země. Jenomže nejsou tím nejšílenějším nápadem. Tím je právě „online demokracie“.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • Jak boom sociálních sítí ovlivňuje politiku?
  • Proč je špatně, že Babiš vychází vstříc tlaku sociálních sítí?
  • A co nastane, až se do vlády dostanou Piráti?
sinfin.digital