Stravenková revoluce vlády je součástí volební bitvy o nenakrmené voliče

 FOTO: Adolf Horsinka / MAFRA / Profimedia

Martin Maňák

18. 09. 2020 • 12:23
KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Česko se otřásá v základech pod vlivem další „revoluce“, tentokrát stravenkové, kterou svým návrhem přináší Ministerstvo financí. Pečovatelský stát chce stravenky nahradit stravovacím paušálem a přivlastňuje si tak další roli, tentokrát jakéhosi garanta zvýhodněných obědů pro zaměstnanecké masy.

V době koronavirové krize se v Česku vede malá válka o populární zaměstnanecký benefit. V současnosti mají zaměstnavatelé možnost poskytovat lidem daňově zvýhodněné stravenky, vydávané různými firmami, jež ministryně Alena Schillerová poněkud hanlivě označuje za „stravenkáře“. Stravenky jsou dnes pro zaměstnance vítaným benefitem, protože je dostávají za méně než poloviční cenu jejich nominální hodnoty. 

Nový stravenkový paušál neznamená oficiálně konec klasických papírových stravenek, dává ale zaměstnavatelům možnost poskytovat místo nich zaměstnancům finanční příspěvek na stravování. Ten má být osvobozen od daní či pojistného a jeho výhodou bude, že firma „ušetří“ za provizi, kterou by musela platit stravenkové firmě.

Tak či tak se jedná o jakousi novou, vládou zprostředkovanou dotaci určenou přímo zaměstnancům. Ti nebudou muset dokládat, že peníze ze stravenkového paušálu utratili za oběd v restauraci nebo za nákup potravin. Je to zjevně úder cílený proti firmám, které z vydávání stravenek mají byznys. Ty se pochopitelně šikují do protiúderu, když varují, že kvůli novému paušálu zůstanou miliony zaměstnanců bez teplého oběda, nemluvě o ničivém vyprazdňování restaurací…

Ministerstvo financí na podporu svého návrhu a tedy proti „stravenkářům“ šermuje řadou argumentů. Tvrdí, že za klasický oběd v restauracích platí stravenkami pouhá 2 % lidí a všichni ostatní je používají na běžné nákupy. Zavedení stravenkového paušálu, který by konkuroval stravenkám, by tedy prý nemělo restaurace příliš bolet, neboť – opět dle údajů resortu financí – ze stravenek jde jen 15 % jejich tržeb. Ne zcela přesvědčivě pak vyznívá kritika údajně „nehorázných“ provizí, které firmy a restaurace „stravenkářům“ odvádějí. Uvážíme-li ale, jak málo hospodárně, respektive marnotratně si stát počíná při nakládání s veřejnými zdroji, je kritika dvoukorunového poplatku z každé stravenky z kategorie těch marginálních.

Stěžejní naopak je, že se ministerstvo při obhajobě stravenkového paušálu ohání tím, že by na zvýhodněné stravování nově dosáhlo o milion lidí více než dnes, kdy část zaměstnanců ani nedostává stravenky ani nemá k dispozici závodní stravování. A v tom je klíč k celé stravenkové „válce“. V oficiálním materiálu ke stravovacímu paušálu resort financí uvádí: „Cílem návrhu je umožnit i dalším zaměstnancům, aby se také mohli najíst za daňově zvýhodněných podmínek.“

Ministerstvo, potažmo vláda a tedy stát chtějí umožnit lidem jíst za daňově zvýhodněných podmínek! Ano, takové jídlo za méně zdaněné peníze bude zaměstnancům „jistě“ chutnat lépe než oběd koupený za plnou cenu, kterou platí živnostník či jiný „nezaměstnanec“. Celý tento koncept státu, jenž výhodně krmí zaměstnance, vytváří dojem, že se vláda každou chvílí chystá zapojit do jakéhosi výživového programu na záchranu vyhladovělých davů.

Je to další extenze role státu, tentokrát do segmentu výživy obyvatelstva. Spouštěčem této eskapády vládních pomocí všeho druhu je samozřejmě blížící se dlouhé předvolební období, na jehož konci se za rok bude znovu obsazovat sněmovna a od ní odvozovat nová vláda. Koalice proto nejenže posílá (zatím to jen plánuje a oznamuje) lidem předvánoční finanční dárky v podobě rouškovného (tedy příspěvku k důchodu), nejen že občanům divoce balí a posílá dary v podobě pěti roušek a respirátoru, ale nově se také chystá zajišťovat, aby se v Česku konečně mohli najíst všichni zaměstnanci a to s daňovou slevou pro jejich zaměstnavatele.

Vyhrocená přestřelka je dalším důkazem postupné deformace společnosti. S nadsázkou řečeno, lidé se v Česku bez úředního posvěcení či bez vládní pomoci už ani nemohou normálně najíst. Z banální a samozřejmé činnosti, jako je konzumace oběda, se stává politikum, neboť stát si postupně uzurpoval právo regulovat cokoliv, případně manipulovat s jakýmkoliv aspektem života v zemi. 

Copak by lidé bez vládní péče nebo bez stravenkářského varování nevěděli, kudy kam? Potřebují, aby jim k tomu pomohla vláda formou stravenkové dotace? Copak by občané bez daru od zaměstnavatele a bez politicky motivované daňové pomoci od vlády nejedli? Ztratili lidé v zemi, kde už téměř sedm let vládne či spoluvládne potravinářský magnát, základní instinkty? Určitě ne. Pouze se stali pěšáky na mocenské šachovnici, na které se předmětem politického sporu může stát absolutně cokoliv, včetně oběda a papírových stravenek. Zapomenuta budiž revoluce listopadová. Ta pravá přichází až teď v podobě pohádky o vládě, jež mávnutím legislativním proutkem dokáže další skupince obyvatelstva zajistit zlevněné obědy!


Stravenkám a novému paušálu se věnoval i nedávný podcast Insider, ve kterém daňař Petr Frisch mimo jiné upozorňuje na kreativitu, s jakou se někteří zaměstnavatelé můžou vyplácení peněz zhostit. Utrpí podle něj státní kasa i zaměstnanci, kteří to nemile pocítí při výpočtu důchodů nebo odstupného. Poslechněte si!

SDÍLET