Stříž už nevadí? Vládu dobíhá předvolební antibabišismus za každou cenu

Petr Holec

GLOSA PETRA HOLCE | Když vláda Andreje Babiše vloni udělala bývalého vojenského prokurátora Igora Stříže nejvyšším státním zástupcem, oznámil tehdejší šéf poslanců ODS a současný ministr financí Zbyněk Stanjura: „Hanebná personální politika vlády Andreje Babiše a Jana Hamáčka. Vojenských prokurátorů se báli i komunisté a lampasáci... Po volbách ho odvoláme.“

Jeho kolega z ODS a ministr spravedlnosti Pavel Blažek pro změnu před koncem roku prohlásil, že Stříž ve funkci zůstane. „Neplánuji odvolání Igora Stříže. Naopak bych byl rád, kdybychom spolupracovali na rychlém přijetí novely zákona o státním zastupitelství,“ řekl tehdy serveru Novinky.cz. A v poslední Partii na Primě dodal: „Ono se hezky odvolává, ale musíte mít člověka, kterého ta soustava respektuje... Zatím jsem neslyšel jediné jméno, které by mi někdo řekl ze soustavy, kdyby tam nebyl Igor Stříž.“

Ano, je jistě smutné, že ani třicet let po pádu komunismu nenajdeme na funkci nejvyššího státního zástupce nikoho „kádrově“ lepšího než někdejšího totalitního vojenského prokurátora. Jenže je tu ještě ironie: Stříže jako svého nástupce doporučil při své rezignaci Pavel Zeman. A právě z něj předtím udělali chvilkaři i opozice morální maják, na jehož jméno plnili náměstí.

Tím to ale nekončí, Stříž totiž nespadl z nebe. V roce 2011 ho prvním náměstkem Zemana, jenž ho doporučil i na tuhle funkci, jmenoval tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil; ten tehdy ještě pobýval v ODS, odkud později ukročil do TOP 09. Takže jestli Stříž před posledními sněmovními volbami někdejší „opoblok“ náhle tolik děsil, tak jen malé dějinné připomenutí: stvořila si ho předcházející vláda ODS a TOP 09. Stříž se teď nejspíš nestačí divit, jaký dramatický oblouk v těchto stranách urazil.

A vlastně nejen on. Perfektně se ukazuje klasické politické pokrytectví a taky to, jak politici záhy po volbách rádi zapomenou na vlastní volební sliby, sotva se jim postaví do cesty.

Konec Stříže je ovšem jen jedním z předvolebních slibů současné vlády, který zřejmě nepřežije (v jeho případě tedy spíš přežije) první srážku s povolební realitou. Koalici prostě hned po volbách doběhl její předvolební „antibabišismus“ za každou cenu a jak v Partii řekl Blažek, nová vláda nemusí měnit úplně všechno. To určitě nemusí, revoluce úplně stačí jednou za století. Problém je, že právě trojkoalice SPOLU voličům slibovala takovou „změnu“, že nezůstane kámen na kameni.

Česko při vstupu do EU čelilo rakouským a německým intrikám. Bývalý velvyslanec popisuje, co se odehrávalo kolem Benešových dekretů i dostavby Temelína

Josef Kreuter

Jednání o přijetí do EU dospělo v průběhu jara a léta 1999 do bodu, kdy se na stole objevila ta nejtěžší, doslova krizová témata, která je měla doprovázet až skoro do jejich konce v roce 2002. Tehdejší český velvyslanec při EU Josef Kreuter vzpomíná, jak se třaskaviny v podobě Benešových dekretů a dostavby temelínské jaderné elektrárny zrodily takřka nevinně a diskrétně v kuloárech Evropského parlamentu, aby pak žily vlastním životem jako dodatečné historicko-politické komplikace, které neměly nic společného s jednotlivými kapitolami, do nichž byly vstupní rozhovory rozloženy. Více než německé byly v pozadí rakouské politické kruhy, od krajní pravice po socialisty; vedle historických a ekologických pohnutek hrála roli i prostá nechuť k přijetí Česka do EU.

Přečíst celý článek
sinfin.digital