INFO.CZ spolu s Evropou 2, společností T-Mobile a Vyšší odbornou školou publicistiky spustilo soutěž Student covid. V ní mohou studenti středních škol publikovat příspěvky, kde se zamýšlí nad budoucími dopady současné koronavirové krize. Všechny texty najdete na webu studentcovid.cz a ty nejlepší z nich pak na INFO.CZ. Níže si můžete přečíst článek Karolíny Chlumecké z Gymnázia Kladno.
Pandemie je tu s námi už rok a myslím si, že bude součástí našich životů i nadále. Měli bychom se však bát spíše jejích dopadů. Finanční krize, která nutně musí přijít, ovlivní směřování naší ekonomiky na celé další roky. Otázkou ale je, jak tuhle dlouhotrvající krizi ustojí náš demokratický systém. O jeho křehkosti jsme se už ostatně několikrát přesvědčili.
Už před pandemií mnozí varovali před tím, že se ze světa vytrácí demokratické hodnoty a namísto nich v mnohých státech získávají moc autoritativní systémy, které však postupují potichu a postupně. Ve chvíli, kdy lidé začali přicházet o svoje základní práva, protože to bylo naprosto nezbytné pro ochranu jejich zdraví, se tenhle proces stal snad ještě více křiklavým.
Zjistili jsme, jak rychle se všechno může změnit a jak lákavé je přenést svoji zodpovědnost na stát. Protesty, které se pravidelně konají proti vládním opatřením, bychom neměli brát na lehkou váhu. Paradoxně tyhle nešťastné hlasy, které mluví o diktátu nadnárodních korporací a organizacích všeho druhu a útoku na naše práva, nás mohou svou ovlivnitelností uvrhnout do opravdové nesvobody.
Myslím si, že tohle není otázkou pouze pandemie, ale je to pocit, který se šíří celou společností už dlouho. Tenhle svět už není jednoduchý, dávno ho pro nás netvoří pouze náš dvorek, náves a sousedi. Jsme součástí globalizované vesnice. Co se týká jedné země, se bude brzy týkat i nás. Neposíláme peníze na obranu dětí v Africe, teď máme koronavirus u nás doma. Umírají na něj naši příbuzní a přátelé. Zároveň však není předvídatelný a my můžeme lehce podlehnout dojmu, že se nás netýká.
Lidé ale nejsou stroje a nemůžou se měnit stejně rychle jako samotný svět. Chtějí jednoduché odpovědi a ty jim není věda schopná poskytnout. Nemůžeme se divit, že je pro ně jednodušší přijmout myšlenku, že je to všechno spiknutí. Je lehčí na svých zádech nést tíhu nenávisti proti nim než prostou náhodu. Člověk může jen těžko pojmout to, že jeho hospoda zkrachovala kvůli záhadnému viru z Číny.
Strach a unavenost protestujících může vyústit v to, že se k moci dostanou politici nabízející lehká řešení, po kterých tito lidé tak touží. Stačí se podívat do minulosti. Ideologie byly vždy strašákem demokracie.
Naposledy se tito moderní spasitelé objevili v mnoha evropských zemích při uprchlické krizi. I přesto, že se naší země přímo netýkala, tak se do Poslanecké sněmovny dostaly strany profilující se právě na tomto tématu. Pandemie ale zasáhla nás všechny, jedny populisty možná oslabila, ale přijdou jiní a pravděpodobně horší. Mají potenciál tentokrát oslovit o mnoho více lidí a strhnout politickou moc na svoji stranu.
Můžeme sledovat, jak se různé hlasy propojují. Dezinformační weby pružně změnily svoji nabídku zpráv a začaly se orientovat na popírání koronaviru. Skupiny lidí šířící nepravdivé informace po internetu a obdivovatelé novodobých autoritářských systémů na sebe nabalily tisíce lidí, kteří přišli o práci nebo o dlouho budované podniky.
Nemůžeme přesně říct, jak moc velká skupina lidí to je. Pokud jsme se ale o něčem mohli v minulosti přesvědčit, tak o tom, že podceňovat skupinu opomenutých se nám může stát osudné. Musíme je začít brát na vědomí. Možná pro nás konkrétně se toho tolik nezměnilo. Jenže krize nás nerozdělila na dva tábory, ale na tisíce různých skupin. Každého z nás se dotkla pandemie jiným způsobem, není to my a oni.
Přestaňme si prosím myslet, že se nás to netýká, a to jak nemoc, tak dopady opatření. Všechno, co se děje v naší zemi, se týká nás všech. Volíme všichni přece stejným a rovným hlasem. Nedovolme si vzít naši svobodu, o kterou jsme tak dlouho jako národ bojovali. Poprvé v historii nejsme utlačovaným malým státečkem v Evropě, ale součástí silného hráče, kterým je Evropská unie. Jediné, co nás může o naši svobodu připravit, je nezájem a uzavřenost.
Lidé si zvyknou na všechno, ale neznamená to, že bychom to měli nechat tak. V krizi jako je tahle, nás naše adaptivnost a ochota se mnoha věcí vzdát zachránila. Věci nejsou jednoduché a my často nemáme odpovědi na otázky, které jsou všude kolem nás. Koronavir přitom mnohé problémy podtrhl a přinesl mnoho dalších. Měli bychom ale rezignovat na jednoduchá řešení, přestože lidé, kteří nám je nabídnou, se tu jistě objeví. Otázka je, kam by nás zavedla.
Nepodceňme to prosím, protože další krize, ve které půjde o naši demokracii, může přijít o hodně dřív, než si myslíme.
