KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Prezident kolaborující s ruskými agresory, který dělá fauly vůči vlastní zemi. Premiér se střetem zájmů, který nás připravil o mnoho miliard, co budeme muset vrátit Evropské unii. Neschopná vláda, která si přímo říká o rychlé střídání. To je dnešní Česko. Má se teď opozice snažit zbavit Zemana funkce, vyjádřit nedůvěru Babišovi, prosadit předčasné volby? Vypadá to rozumně, ve skutečnosti je ale moudřejší zachovat poker face a klid.
Miloš Zeman a Andrej Babiš melou z posledního a nálada veřejnosti se obrací proti nim. Nejde jen o klesající popularitu obou politiků, o preference ANO a dalších „zemanovských stran“, ale i o nebývalé nízkou spokojenost lidí s celkovou politickou situací. Ta nebyla na tak špatných číslech od doby, která předcházela pádu Nečasovy vlády. Lidé chtějí změnu. Samozřejmě z toho nelze odvodit přímo počty hlasů pro opozici, ale vysokou míru naštvanosti na „režim“ nepochybně ano.
V příštím půlroce může nespokojenost se Zemanem a Babišem vyvrcholit. Cynicky řečeno, dokud budou lidem denně na očích, tím hůř pro ně. „Ať všechny jedy skryté v bahně působí,“ říká v románu Roberta Gravese císař Claudius. Pokud by se stáhli v rámci možností do ústraní, ihned by se tím obrousily hrany a snížila motivace mnoha lidí jít k volbám primárně s vůlí se jich zbavit. Někteří by si dokonce mohli začít říkat, že to s nimi zase tak strašné nebylo. Vydělaly by na tom zemanovsko-babišovské partaje, tedy ANO, SPD a KSČM.
O tom, jak zlá je pro stranu, která má aspirace vyhrát volby, ztráta nepřítele, se opakovaně přesvědčila ČSSD. V roce 2009 nastoupila místo ODS Fischerova úřednická vláda a totéž se stalo o čtyři roky později za Rusnokova kabinetu. Sociální demokraté v obou případech dostali méně hlasů, než očekávali. Je to logické, protože když odstraníte hlavní politický střet, proměníte i témata veřejné debaty. Vše, proti čemu se jako opozice vymezujete a z čeho čerpáte sílu, náhle zmizí.
Dnes se může zdát, že opoziční strany musí udeřit s maximální silou. Zeman opakovaně potvrdil své vlastizrádné rysy a nemá v úřadě založeném T. G. Masarykem co dělat. Babiš připravil zemi o miliardy a jeho setrvávání v pozici premiéra přináší kvůli střetu zájmů každý den další škody. Kabinet nemá podporu sněmovny, je paralyzovaný, vnitřně rozložený, snadno vydíratelný a nelze od něj čekat nic pozitivního. Chtít to vše „vymést“ zní logicky. Jenže politika není vždy logická.
Začněme Milošem Zemanem. Toho by opozice mohla sesadit, pokud by pro to získala hnutí ANO. Podle čl. 66 Ústavy stačí usnesení obou komor, že hlava státu není ze závažných důvodů způsobilá vykonávat svůj úřad. Má k tomu ale Andrej Babiš motivaci, když prezident skálopevně deklaruje, že ho nechá vládnout i v demisi až do voleb? Možná ano, slibům hlavy státu Babiš nemusí věřit. Každopádně ze Zemana by se pak zdánlivě stala „oběť“ a komunisté s SPD by získali téma do voleb, přičemž minimálně Okamurova strana by na tom mohla nahnat body.
