Svoboda: Doživotní Putin. V čem pořád děláme při analýze Ruska chybu?

Karel Svoboda

16. 03. 2020 • 20:30

KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Budoucnost ruského prezidenta Vladimira Putina je zase o trochu jasnější. Změny ústavy dnes, jak se očekávalo, schválil ústavní soud. To zásadní se ale odehrálo už minulý týden. Pokud totiž nebylo příliš jasné, jakou roli Putin bude hrát, po debatě v ruské Státní dumě se možnosti alespoň trochu změnily. Valentina Těreškovová, poslankyně Jednotného Ruska, navrhla vynulování prezidentských období od přijetí ústavních změn. V praxi to znamená, že Putin bude moci v roce 2024 kandidovat znovu. Lehce jako vtip potom zní, že i Dmitrij Medveděv, pokud bude chtít, bude moci nejen kandidovat v roce 2024, ale i následně (ostatně jako Putin) v roce 2030.

Většina komentářů měla naprosto jasno v tom, že se jedná o naplnění Putinova plánu, jak zůstat u moci. Původní scénáře, které mluvily o tom, že půjde do čela Státní rady, a které prezident odmítl s tím, že by šlo o zbytečné a nebezpečné dvojvládí, vzaly za své. Namísto toho mluvčí Dmitrij Peskov zdůvodnil změny – hlavně tedy tu s anulováním mandátů – nutností stability v rozbouřeném světě, kde vzrostlo napětí a kde jsou velkou neznámou také následky, které přinese nový koronavirus. 

Právě to jsou podle Peskova faktory, které rozhodnou, jestli se Putin zúčastní voleb v roce 2024, či nikoli. Peskov přitom nechtěně ukázal, jak vážně je míněná možnost, že by kandidoval Dmitrij Medveděv, když řekl, že to je jednorázová změna, která se týká stávajícího prezidenta. Medveděva tak naprosto ignoroval, ostatně jako většina dalších.

Dovolím si přitom drobnou spekulaci: Nemusí to všechno být součástí jednoho předem promyšleného a do puntíku připraveného plánu, respektive ne promyšleného plánu zůstat prezidentem. Jak psal server meduza – a dušovali se i poslanci státní Dumy – změna s anulováním prezidentských mandátů jim nebyla předem oznámena.

Zrovna toto tvrzení je velmi pravděpodobné při všech zvažovaných scénářích. Jak známo, ruští poslanci nejsou v Dumě zrovna proto, aby samostatně přemýšleli a konali. Důležité zákony se dají projednat s šéfem komory Vjačeslavem Volodinem, ten už rozhodnutí deleguje sám. Poslanci se tak pouze předhánějí v okázalosti podpory, popřípadě v méně významných záležitostech. Nehledě na to, že vystoupení Těreškovové zřejmě nebylo konzultované dopředu, dopadlo hlasování jednoznačně a nikdo nebyl proti, což o autonomii poslanců dost vypovídá.

Vladimir Putin je člověk, který má ve zvyku bezezbytku využívat příležitostí, přičemž spíše než pevný plán jak postupovat, vytváří scénáře, které mu otevírají co nejvíce možností. Bývá připraven na různé varianty a dokáže tak překvapit oponenty. V debatách nechává prostor pro osobní iniciativu a pohotovou reakci. Následně si Kreml vybere variantu, která se mu zamlouvá a když se mu zamlouvá. 

Tato taktika se dnes ukazuje na problémech s koronavirem, které se obrazně řečeno „hodí“, protože Kremlu dávají možnost zakázat jakékoli protesty. I když sociologické průzkumy ukazují vcelku slušnou podporou pro pokračování Putina v prezidentské funkci, riskovat masivní demonstrace jako v roce 2011 a 2012 se nikomu nechce. V současné situaci mohl kdokoli jen těžko něco namítat proti zákazu hromadných akcí nad 5000 účastníků, který zavedl starosta Moskvy Sergej Sobjanin. Protesty by asi přijetí ve „všelidovém hlasování“ neohrozily, ale přeci jen do 22. dubna, kdy má proběhnout, by mohly očekávanou jednotu narušit a zviklat.

Došlo tak k souběhu okolností, které prostě bylo možné využít. Kromě nich neexistoval žádný zásadní důvod, proč změny ústavy zavádět právě teď. A i kdyby ústava prošla bez těchto změn, mohl si Kreml poradit jinak, za „asistence“ ústavního soudu, ke kterému mohl zamířit například podnět, že změny jsou tak rozsáhlé, že se prakticky jedná o novou ústavu, čímž by se mandáty vynulovaly tak jako tak. Ruský ústavní soud není zrovna institucí, která by byla výjimečně nezávislá, což se projevilo v rychlosti, s jakou dnes změny ústavy odsouhlasil. Nicméně návrh první kosmonautky přednesený v Dumě vypadá přeci jen o trochu elegantněji.

V současné době jsou pro Putina otevřené možnosti v podobě předsednictví svazu Ruska a Běloruska (krize může učinit běloruského prezidenta o něco tvárnějším), dalšího prezidentského mandátu, ale také šéfování Státní radě. Ani varianta, že Putin opravdu odejde do důchodu, nemusí být zcela mimo, ačkoli prezident není nijak mimořádně starý a drží se „v kondici“. Existuje dost způsobů a je i dost času, aby se zákonně upravila jeho role, respektive nedotknutelnost. S nadsázkou se dá říci, že by byl „důchodcem z Vysočiny na ruský způsob“.

Je tedy chybou okamžitě naskakovat na poslední vývoj a tipovat, jaký ze scénářů je ten definitivní. V tomto ohledu děláme v analýze Putinova Ruska neustále chyby. Namísto toho je dobré vnímat každý scénář jen jako možnost, kterou nepouštíme ze zřetele. A příliš nespěchat ani s vyřazováním těch zdánlivě opuštěných.

SDÍLET