Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Tajemství veřejného zájmu. Komentář Bohumila Pečinky

Tajemství veřejného zájmu. Komentář Bohumila Pečinky

Nikdo ho neviděl, ale všichni o něm rádi mluví. Řeč je o sousloví veřejný zájem, jímž dnes v Česku můžete – snad kromě vraždy – přikrýt všechno. Tento týden jsme na pojem veřejný zájem narazili hned dvakrát. Jednou když vyšetřovací komise předkládala Poslanecké sněmovně závěrečnou zprávu o únicích informací z vyšetřovacích spisů. Podruhé během jednání správního soudu ve věci některých výroků olomouckého státního zástupce Komára. 

Termín veřejný zájem byl v obou případech to, kolem čeho se točila hlavní argumentace. Poslanecká komise vznikla jako reakce na dlouholeté úniky z vyšetřovacích spisů, které končily většinou v médiích. Poslední kapkou byly nahrávky Andreje Babiše s novinářem Přibilem, na nichž to vypadá, že si oba listují v policejních složkách. Závěrem práce komise bylo, že v Česku je nerovnováha mezi právem na informace a soukromím lidí.

Poslanci předložili několik analýz, které naznačují, že v Německu a Francii je v tomto směru situace mnohem přehlednější. V Česku se příliš nerespektuje zásada, že trestní řízení je neveřejné. Stejně důležitý je princip presumpce neviny. Všechny tyto věci mají společného jmenovatele – mlhavě vysvětlovaný veřejný zájem. V trestním zákoně je popsán jen jako opak zájmu soukromého.

V tiskovém zákoně definice pojmu chybí úplně. Ve stejný den, kdy se ve sněmovně projednávala zpráva vyšetřovací komise, sešel se v Brně kárný senát, který projednával stížnost na státního zástupce Komára. Tento olomoucký žalobce v létě 2016 zaujatě komentoval reorganizaci policie a jejím tvůrcům (policejní prezident Tuhý a náměstek Laube) podsouval kriminální motivace jejich rozhodnutí sloučit dva policejní útvary.

Tyto pohnutky jednohlasně odmítla jiná poslanecká komise a uvedla, že mylný byl i názor, že policejní prezident vynášel informace z vyšetřování, jak naznačovali někteří policisté a žalobci. Závěrečný výrok kárného senátu ve vztahu ke Komárovi by se dal popsat takto: státní zástupce Komár jednal v rozporu s trestním řádem, ale byl to jeho právní názor, protože si myslel, že jedná ve veřejném zájmu.

Vzhledem k tomu, že k pojmu veřejný zájem neexistuje žádná vysvětlující literatura a soudní judikáty, neudělal žalobce Komár věci, které splňují znaky kárného provinění. Stručně řečeno, můžete se obsahově mýlit ve všem, ale argument vágně formulovaného veřejného zájmu vás ze všeho vyseká. Je to výzva nejen pro poslance, kteří – jak prohlásil Nejvyšší správní soud – jsou jediní zplnomocnění veřejný zájem definovat.

Je to výzva i pro novinářské organizace a redakce, aby si tyto věci ujasnily. Jinak se z médií stanou detašovaná pracoviště orgánů činných v trestním řízení. A z pojmu veřejný zájem se stane poslední útočiště těch, co se mýlí.

Autor je komentátorem týdeníku Reflex.

Více názorů autora naleznete zde>>> 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1