Články odjinud

Tajemství veřejného zájmu. Komentář Bohumila Pečinky

Tajemství veřejného zájmu. Komentář Bohumila Pečinky

Nikdo ho neviděl, ale všichni o něm rádi mluví. Řeč je o sousloví veřejný zájem, jímž dnes v Česku můžete – snad kromě vraždy – přikrýt všechno. Tento týden jsme na pojem veřejný zájem narazili hned dvakrát. Jednou když vyšetřovací komise předkládala Poslanecké sněmovně závěrečnou zprávu o únicích informací z vyšetřovacích spisů. Podruhé během jednání správního soudu ve věci některých výroků olomouckého státního zástupce Komára. 

Termín veřejný zájem byl v obou případech to, kolem čeho se točila hlavní argumentace. Poslanecká komise vznikla jako reakce na dlouholeté úniky z vyšetřovacích spisů, které končily většinou v médiích. Poslední kapkou byly nahrávky Andreje Babiše s novinářem Přibilem, na nichž to vypadá, že si oba listují v policejních složkách. Závěrem práce komise bylo, že v Česku je nerovnováha mezi právem na informace a soukromím lidí.

Poslanci předložili několik analýz, které naznačují, že v Německu a Francii je v tomto směru situace mnohem přehlednější. V Česku se příliš nerespektuje zásada, že trestní řízení je neveřejné. Stejně důležitý je princip presumpce neviny. Všechny tyto věci mají společného jmenovatele – mlhavě vysvětlovaný veřejný zájem. V trestním zákoně je popsán jen jako opak zájmu soukromého.

V tiskovém zákoně definice pojmu chybí úplně. Ve stejný den, kdy se ve sněmovně projednávala zpráva vyšetřovací komise, sešel se v Brně kárný senát, který projednával stížnost na státního zástupce Komára. Tento olomoucký žalobce v létě 2016 zaujatě komentoval reorganizaci policie a jejím tvůrcům (policejní prezident Tuhý a náměstek Laube) podsouval kriminální motivace jejich rozhodnutí sloučit dva policejní útvary.

Tyto pohnutky jednohlasně odmítla jiná poslanecká komise a uvedla, že mylný byl i názor, že policejní prezident vynášel informace z vyšetřování, jak naznačovali někteří policisté a žalobci. Závěrečný výrok kárného senátu ve vztahu ke Komárovi by se dal popsat takto: státní zástupce Komár jednal v rozporu s trestním řádem, ale byl to jeho právní názor, protože si myslel, že jedná ve veřejném zájmu.

Vzhledem k tomu, že k pojmu veřejný zájem neexistuje žádná vysvětlující literatura a soudní judikáty, neudělal žalobce Komár věci, které splňují znaky kárného provinění. Stručně řečeno, můžete se obsahově mýlit ve všem, ale argument vágně formulovaného veřejného zájmu vás ze všeho vyseká. Je to výzva nejen pro poslance, kteří – jak prohlásil Nejvyšší správní soud – jsou jediní zplnomocnění veřejný zájem definovat.

Je to výzva i pro novinářské organizace a redakce, aby si tyto věci ujasnily. Jinak se z médií stanou detašovaná pracoviště orgánů činných v trestním řízení. A z pojmu veřejný zájem se stane poslední útočiště těch, co se mýlí.

Autor je komentátorem týdeníku Reflex.

Více názorů autora naleznete zde>>> 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud