Tak přesně tohle jsme nepotřebovali. Rychetský a spol. vstoupili na tenký led politického aktivismu

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Před necelým rokem jsem byl na schůzce s jedním členem hnutí ANO, který mě mezi řečí upozornil, že největší nebezpečí jim hrozí ze strany Ústavního soudu. Už tehdy se někteří členové vládnoucího hnutí domnívali, že soud rozhodne o žalobě proti neférovosti voleb, kterou skupina senátorů podala v prosinci 2017. Příliš jsem tomu nevěnoval pozornost, ale člen ANO si byl jistý, že Pavel Rychetský je blízko nalezení většiny ústavních soudců, kteří by umožnili žalobě alespoň částečně vyhovět. Nyní můžeme vidět, že tomu tak skutečně bylo. 

Za prvé je třeba zdůraznit, že systém přepočítávání hlasů na mandáty je skutečně nespravedlivý. Ústavní soud nicméně mohl žalobu projednat již dávno. To by nejspíš i učinil, nicméně Rychetský měl zjevně potíže získat pro svůj názor nutnou většinu. A to je největší problém celého rozhodnutí. Na verdikt Ústavního soudu jsme zřejmě čekali tři roky kvůli tomu, že prostě neexistovala většina pro některými soudci preferovaný názor.

Není pochyb o tom, že rozhodnutí Ústavního soudu citelně zkomplikuje cestu premiéra Andreje Babiše k moci. Nezkomplikuje jí ovšem tolik, protože soud nezrušil ustanovení o velikosti jednotlivých volebních obvodů, v nichž se také nachází určitá nespravedlnost. Lze každopádně očekávat poměrně emocionální prohlášení nejen Andreje Babiše, ale i velkého kritika Rychetského prezidenta Miloše Zemana. Výsledkem bude další rozdělení a další vyhrocení politického boje. To je v současnosti přesně věc, kterou nepotřebujeme.

Pohledem zpět se navíc předchozí sněmovní volby jeví jako nespravedlivé. Koneckonců na to upozorňuje i jeden z předkladatelů žaloby Stanislav Polčák ze STAN. Pokud by určitý bonus pro vítěze v posledních volbách neplatil, ANO by mělo zhruba o 15 mandátů míň a sestavení vlády by pro něj bylo nepochybně složitější.

Poněkud paradoxní je, že Rychetský zrušil úpravu, kterou přijala vláda Miloše Zemana, v níž byl současný předseda Ústavního soudu vicepremiérem a sám pro ni hlasoval. Tehdejší úprava měla Česku přinést snadnější sestavování vládních koalic. To se nepochybně nestalo a nenalhávejme si, že se to stane tentokrát. Ano, poškodí ty nejsilnější. Slabším ovšem situaci nijak výrazně neusnadňuje.

Máme několik měsíců na to, aby se poslanci shodli na úpravách volebního zákona. A to v době, kdy celou zemí cloumá bezprecedentní krize nejen politická a ekonomická, ale i společenská. Nebude to hezká podívaná, a to nás pravděpodobně čeká ještě nejvyhrocenější předvolební kampaň v historii.

Snahu změnit nespravedlivý systém přepočítávání hlasů na mandáty je určitě možné pochopit. Co lze pochopit jen těžko, je načasování. Totéž platí i pro některé části vyhlášení Ústavního soudu, ale to nechám ústavním právníkům. Dojem, že Pavel Rychetský vstoupil do politického boje, což naznačil i některými mediálními výstupy, tady ovšem je a zůstane. Politika na Ústavní soud ale nepatří a sám Rychetský si v minulosti vyzkoušel, že původní bohulibé úmysly se mohou politikům poněkud vymknout z rukou. U ústavních soudců to platí také. Obzvlášť když vstupují na tenký led politického aktivismu.

SDÍLET
sinfin.digital