Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Teroristé jsou ohledně techniky a organizace dost neschopní amatéři. Fakta mluví jasně. Komentář Jana Jandourka

Teroristé jsou ohledně techniky a organizace dost neschopní amatéři. Fakta mluví jasně. Komentář Jana Jandourka

Jsou teroristé skutečně tak kvalifikovaní a nebezpeční, jak by se dalo soudit podle zpráv v médiích? Čísla ani zkušenost s dosavadním vývojem tomu moc nenasvědčují.

Server sceptic.com v článku „Terorismus: Deset největších mýtů“ vyvrací některé obecně sdílené představy. Z deseti mýtů můžeme vybrat namátkou aspoň tři. Jak jsou teroristé sofistikovaní, jaké páchají škody a jak zle dopadneme, až použijí radioaktivní materiál.

Zpráva Komise pro 11. září popsala teroristy z Al-Káidy jako „sofistikované, trpělivé, disciplinované a smrtící.“ Ale podle politologa Maxe Abrahmse poté, co byly zlikvidovány hlavy špičkových teroristických organizací, „teroristé zaměření na americkou domovinu nejsou ani sofistikovaní, ani nemají vůdčího ducha, ale jsou to neschopní hlupáci“.

Jako příklad lze uvést třeba v roce Richarda Reida, který nebyl v letadle schopen odpálit výbušninu ve své botě, protože byla mokrá od deště a od jeho vlastní zpocené nohy. V roce 2009 atentátník Umar Farúk Abdulmutallab ukryl výbušninu pod oděvem a výsledkem bylo jen to, že mu začaly hořet kalhoty, popálil si nohu a genitálie. V roce 2010 na Times Square se atentátníkovi Faisalu Shahzadovi podařilo jen zapálit vnitřek svého vozu Nissan Pathfinder. (Prošel v zahraničí teroristickým výcvikem. Asi ne moc úspěšně.) 

V roce 2013 došlo k útoku na Bostonském maratonu. Atentátníci byli vybaveni pouze jednou zbraní na obranu a neměli peníze a žádnou strategii pro únik - kromě unesení auta bez benzínu. Džochar Carnajev navíc usmrtil svého staršího bratra Tamerlana, který byl vážně poraněn při policejní přestřelce, protože ho při útěku přejel autem. Pak se neúspěšně v hausbótu pokusil o sebevraždu.

Tady bychom mohli navázat událostmi z poslední doby. Při atentátu v Petrohradě byly použity podomácku vyrobené bomby a jedna z nich selhala.

Ohledně terorismu není místo pro velkou ironii, ale nezdá se, že by světová teroristická síť byla tak démonická a mocná, jak by se zdálo při čtení novin. Od 11. září neprovedli teroristé nic, co by Západem nějak mocně otřáslo. Usáma skončil bídný život jako štvanec ve svém domě vybaven zásobou pornovideí a drony odstřelují šéfy Islámského státu jednoho po druhém.

Také představa, že Západ je zalit krví obětí terorismu neodpovídá realitě. Jak sceptic.com v článku připomíná, ve srovnání s počtem vražd v Americe úmrtí na následky terorismu představují ve statistice „sotva výkyv na grafu“. V USA se ročně spáchá 13 700 vražd. Za posledních pět desetiletí si teroristické útoky, když vynecháme tři tisíce obětí 11. září, vyžádaly v průměru životy asi osmi lidí ročně. Když započteme 11. září, tak je to 70 lidí ročně.

Pokud se chce někdo pohoršit, že nebereme vážně teroristické hrozby, měl by si v klidu ta čísla přečíst. Jiná věc je litovat jediného cenného a nenahraditelného života, jiná zase propadnout panice.

Mohlo by se namítnout, že kdyby teroristé použili sofistikovanější zbraně, než je něco vyrobeného z kuchyňského hrnce nebo ukradené auto, bylo by to jinak. Tady stojí za zmínku chemické a biologické zbraně a radioaktivní materiál. V krajním případě tedy jaderná bomba, nebo „špinavá bomba“, která klasickým výbuchem zamoří okolí. S tím je ovšem problém.

Většina odborníků se shoduje, že získání potřebných materiálů a znalostí pro zkonstruování jaderných zbraní nebo špinavé bomby je dost mimo možnosti většiny (ne-li všech) teroristů. Ve své knize „O jaderném terorismu“ Michael Levi píše o tom, co nazývá „Murphyho zákon jaderného terorismu“ „Co se může pokazit, to se taky pokazí.“ Líčí mnoho neúspěšných teroristických útoků v důsledku naprosté neschopnosti ze strany teroristů postavit a odpálit i nejjednodušší chemické zbraně.

Je důležité si uvědomit, že žádná špinavá bomba nebyla nikdy úspěšně použita. Podle americké Komise pro jaderný dozor, která sleduje štěpný materiál, „většina hlášení o ztracených nebo ukradených materiálech zahrnuje malé nebo krátkodobé radioaktivní zdroje, které nejsou použitelné pro rozptylové radioaktivní zařízení nebo špinavou bombu“.

Minulé zkušenosti ukazují, že tyto materiály nebyly ukradeny pro účel sestavení takových zbraní.

Tedy abychom to shrnuli, teroristy nemáme ani podceňovat, ani přeceňovat. V prvním případě se dočkáme zbytečných obětí, v tom druhém propadneme hysterii. Obojí je špatná cesta.

Všechny komentáře autora najdete na webu Reflex.cz.



 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744