Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Tohle jsou největší bizáry voleb. Jenže se jim nejde jen smát. Glosa M. Žižkové

Tohle jsou největší bizáry voleb. Jenže se jim nejde jen smát. Glosa M. Žižkové

K silnici se pomalu blíží utrápená seniorka s chodítkem. Už to vypadá, že se jí podaří přejít. Pak se k ní ale zezadu přiřítí skupinka zahalených žen a muž s arabským šátkem na hlavě jí chodítko v honbě za sociálními dávkami podrazí. Seniorce zbydou jen oči pro pláč. Na podkresu dramatické hudby přitom zaznívá: „Budete si moc vybrat, zda dát peníze našim dětem a seniorům, nebo muslimům a Afričanům.“ Do voleb zbývá jen o něco víc než dva týdny, a na České televizi tak odstartovala oblíbená disciplína vysílání volebních spotů. Tento konkrétní patří Bloku proti islamizaci a jedním z těch, které stanovily nové dno.

Podle zákona mají kandidující strany na ČT a v Českém rozhlasu k dispozici celkem čtrnáct hodin vysílacího času. Experti se shodují, že klipy s výsledky voleb příliš nezamíchají. Jak upozornil v rozhovoru pro INFO.CZ Karel Komínek z Institutu politického marketingu, nový smysl jim přinesla až existence sociálních sítí. „Tím, že si strany mohou spoty nahrát na Youtube, případně je nasdílet na sociální sítě, tak jim to vdechlo nový život,“ popisuje expert.

Pro mnohé představují humorné rozptýlení do deštivých podzimních dnů. Na internetu se to už hemží dohady, které video obsadí pomyslnou nejvyšší příčku absurdity. A je z čeho vybírat. Kromě utrápených stařenek se klipy hemží i rodinami idylicky usazenými kolem stolu, nad nimiž se ale vznáší mrak hrozící islamizace. Řád národa – Vlastenecká unie si rovnou vybral jako hudební podkres skladbu skupiny Ortel Pochodeň. Zástupci DSSS se zas prochází po zřejmě severočeském sídlišti, v očích jim žhne odhodlání zatočit se všemi „nepřizpůsobivými“ a samozřejmě také s Evropskou unií.

V klipu Rozumných pak sedí s knihovnou v zádech a sepjatýma rukama krajní pravičák Adam B. Bartoš. No a pak jsou tu Realisté a jejich slib pro každého člena rodiny. Takže „pro tátu obranu rodiny, pro mámu bezpečný domov a pro naše děti českou budoucnost“. Ale děti to musí být slušně vychované, jak dokazuje klip Tomia Okamury a jeho strany – nyní zrovna SPD. Ten prý zajistí třistatisícový příspěvek těm, kteří „řádně vychovávají své děti“. Jak a z čeho? Budeme se muset nechat překvapit.

Zkrátka je z čeho vybírat a nad čím se pobavit. V pozadí se ale vine o něco temnější linka. Výše zmiňované klipy jedno spojuje. Rozdmýchávání strachu z imaginární hrozby a následná mnohdy nereálně velkorysá nabídka ochrany. Cílení na základní emoce a pudy se ukazuje jako účinné znovu a znovu. V současných volbách, těch minulých i několik dekád dozadu. A mohlo by se zdát jako okrajové vzhledem k tomu, že na Youtube si zmíněné spoty pustí několik stovek, u těch úspěšnějších několik tisíc diváků. A ani na ČT nebude jejich sledovanost nijak závratná.

Nebezpečnější je to, co opět vypovídají o české společnosti (a podobně by se dalo nahlížet i na další volby v Evropě či USA). Přestože v Česku žijeme v zemi, které se umísťuje na „vítězných místech“ žebříků porovnávajících bezpečnost, ekonomice se daří a nezaměstnanost se drží rekordně nízko, určitá část lidí se bojí o svou budoucnost. O to, že o ten „rodinný stůl zalitý sluncem“, přijde. Ať už kvůli uprchlíkům z islámských zemí, jejichž počet se v Česku dá stále počítat na prstech, nebo nepřizpůsobivým. Jak opakovaně ukazují průzkumy nejen v tuzemsku, přetrvává obava, že děti se nebudou mít lépe než rodiče. Proto je tak účinné v klipech slibovat, že se politici postarají o jejich bezpečnou budoucnost.

A pak je tu ještě jedna věc. Klipům okrajových stran je snadné se smát, už kvůli většinou absolutně amatérskému a kýčovému zpracování. Jenže podobná sdělení voliči slyší i z klipů za podstatně větší peníze. Od stran, které mají mnohem větší šanci, že v příštích letech budou ovlivňovat směr Česka. To, co je normální nahlas říct, se za poslední léta zjevně posunulo. Až do doby, kdy si krajní pravice stěžuje, že její slovník vykrádají mainstreamoví politici. Tak veselou podívanou…

Vše o sněmovních volbách si můžete přečíst zde.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744