KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Politika by, teoreticky vzato, měla být racionální záležitostí, zejména vysoká, velmocenská politika, která zásadním způsobem ovlivňuje mezinárodní vztahy a v důsledku toho životy nás všech. Skutečnost ale bývá nezřídka odlišná. Štáby odborníků a poradců sice hlavám států a ministrům dodávají ty nejlepší podklady, o zásadních politických krocích a o tom, jak si bude veřejnost toho či onoho politika a státníka pamatovat, ale přesto nakonec nezřídka rozhodují zdánlivé maličkosti – předem nepřipravená, trefná či naopak trapná vyjádření, jedna nebo dvě věty, spontánní gesta, letmý pohled či dotyk…
Jednu z takových věcí máme ostatně všichni v živé paměti. V okamžiku, kdy vrcholil pietní akt na počest třinácti amerických vojáků, kluků, kteří sotva překročili dvacet let a kteří zemřeli zejména v důsledku neschopnosti Bidenovy vlády stáhnout se z Afghánistánu důstojným a bezpečným způsobem, se prezident, evidentně nepřítomný duchem, podíval netrpělivě na hodinky, jako by tím chtěl říct: „Kdy už to proboha skončí, abych se mohl věnovat něčemu jinému, smysluplnějšímu…“ Snímek, respektive kratičké video, které vzápětí obletělo celý svět, dokonale symbolizuje americkou „afghánskou katastrofu“ z předchozích dnů a týdnů a Bidenovo prezidenství jakbysmet.
POOR TIMING? WH grilled on whether Biden looked at watch during dignified transferhttps://t.co/7Byg2jlYQv pic.twitter.com/vz5MSEWR5b
— Fox News (@FoxNews) August 31, 2021
Jak jsme si mohli všichni přečíst, mnozí experti se navzdory bezprecedentní ostudě, kterou Američané na Středním východě utrpěli, vyjadřovali v tom smyslu, že v současné době sice celá záležitost vrhá na Bidenovu vládu nehezké světlo, ale že „obyčejné“ Američany zajímá především stav ekonomiky a s tím související vládní stimulační balíčky, případně migrace do země, a že v době voleb do Kongresu na podzim 2022 po Afghánistánu v USA „neštěkne ani pes“. Já osobně si to nemyslím, republikáni vedení exprezidentem Donaldem Trumpem by byli „blázni“, kdyby nechali toto téma „vyšumět“; záběry s americkými Black Hawky v rukou příslušníků Tálibánu se podle mě naopak stanou v příštím roce součástí předvolební kampaně; přesto názor výše zmíněných odborníků respektuji jako legitimní, uznávám, že – v politice zejména – člověk nikdy neví a že to, jaký nakonec bude Bidenův „odkaz“, jaké bude jeho „dědictví“, ono americké „legacy“, na kterém všem prezidentům tolik záleží, a zda už mu „Afghánistán“ nikdo neodpáře, teprve uvidíme.
Jedno je ale jisté: záběry hlavy státu, jež není schopná zachovat elementární důstojnost na pietním aktu za mrtvé vojáky, po Bidenovi zůstanou zcela jistě, třebaže to jeho obhájci a stoupenci bagatelizují jako „drobnost, která nestojí za řeč“. Je mi líto, nemají pravdu. „Poselství“, které prezident svým jednáním k Američanům vyslal, je velmi nešťastné, a proto pro mnohé z nich už navždy zůstane oportunistickým politikem, kterému houby záleží na jeho vládou zmařených životech vojáků a na jejich truchlících nejbližších, na jejich velkých rodinách a přátelích…
Bidenovi se zkrátka – v jediném okamžiku a ve vysoce symbolické rovině – podařilo potvrdit to, co mnozí (nejen republikáni) tvrdí od samého počátku: je to muž, který se do Bílého domu dostal jen proto, že kandidoval proti Donaldu Trumpovi a jen proto, že vzhledem ke koronavirové pandemii nemusel absolvovat velkou část náročné předvolební kampaně, která by jeho nekompetentnost a nezpůsobilost danou především věkem, o osobních a zejména politických kvalitách nemluvě, naplno odhalila už tehdy. Afghánský debakl včetně výše zmíněného, strašně smutného gesta, tak, když nic jiného, přesvědčil o prezidentově neschopnosti zastávat úřad i mnohé z těch, kteří jej doposud hájili…
