Ohlédnutí za americkými volbami: „Když jde o Trumpa, dochází k dočasnému mozkovému útlumu“

Martin Weis v týdeníku Echo zmiňuje, že Biden chystá odpuštění části studentských půjček, což je důležité téma pro levicové křídlo demokratické strany.  Školné v USA roste skutečně dramaticky –  od roku 1978 do roku 2015 vzrostl celkový index spotřebitelských cen 3,6krát, ale cena vzdělání na veřejných univerzitách 12,5krát. Trefně to komentoval v roce 1987 tehdejší Reaganův ministr školství William Bennett New York Times tezi: o co víc vláda dotuje studium, o to víc univerzity zvyšují školné.

Růst univerzitního vzdělání přitom nemá jen pozitivní následky. Již v roce 2013 přišel rusko-kanadský matematik Peter Turchin s pojmem nadprodukce elit. Poukázal na to, že Amerika produkuje v určitých prestižních oborech mnohem více absolventů, než kolik může zaměstnat. „Nadprodukce elit obecně vede k většímu soutěžení uvnitř elit, jež postupně narušuje ducha spolupráce. Následuje ideologická polarizace a fragmentace politické třídy. Protože čím víc je soutěžících, tím víc jich skončí na poli poražených. Velké skupině rádoby elit, často vysoce vzdělaných a schopných lidí, byl odepřen přístup k elitním pozicím,“ popisoval to. „Měli bychom očekávat mnoho let politického neklidu, jež vyvrcholí v druhé dekádě století,“ předpověděl Turchin již v roce 2013.

Když jde o Trumpa, vypínáme mozek 

V dalším článku se zamýšlí nad vzájemným vztahem Evropy a Ameriky a vzpomíná na jednu (bohužel) typickou epizodu z doby po zvolení Trumpa v roce 2016.  Dva měsíce po inauguraci Donalda Trumpa přinesl německý týdeník Der Spiegel reportáž z malého města Fergus Falls ve státě Minnesota, typického města, které volilo Trumpa. Obsahoval spoustu výmluvných podrobností, které nám potvrzují všechno to, co o Trumpově Americe „víme“ (nebo aspoň Němci „vědí“).

„Noc dlouhých dluhů“: ODS přišla o pověst rozpočtově zodpovědné strany. Proč ji teď vlastně volit?

Na ceduli při vstupu do města v hlubokých lesích stojí nápis „Mexičani, nelezte sem“, vedoucí městského úřadu je panic, který v životě neviděl oceán a nosí stále pistoli, syn hispánské majitelky kavárny je ve škole šikanovaný, ve městě je odevšad vidět uhelná elektrárna se šesti čoudícími komíny.

Jenže prakticky nic z toho nebyla pravda. Město leží v prérii, ceduli s Mexičany nikdo nikdy neviděl, elektrárna má jeden komín a je za kopcem, vedoucí městského úřadu má na svém Facebooku fotografii se svou přítelkyní na pobřeží Atlantiku, v kavárně pracuje hispánská servírka, její syn se jmenuje jinak a reportér ho vyfotografoval, ale nikdy s ním nemluvil. A tak dále, i procento Trumpových voličů bylo špatně.

A přidává další příběh… Jeden z předních komentátorů Financial Times Gideon Rachman v říjnu na Twitteru ocenil, že britský premiér Boris Johnson vydal proklamaci k měsíci černošské historie. „Ať už si o Johnsonovi myslíte cokoliv, nelze si představit, jak Trump vydává podobné stanovisko,“ napsal. 

Spíš si nelze představit, že přední mezinárodněpolitický komentátor neví, že Trump podobná prohlášení několikrát vydal. Americký měsíc černošské historie je založený usnesením Kongresu v sedmdesátých letech (ten britský je jím inspirovaný) a prezidenti od té doby každoročně vydávají při této příležitosti oficiální proklamaci. Trump se od této praxe nijak neodchýlil, jak může každý zjistit pár kliknutími na internetu.

Restaurace jsou strašně levné. Vařit jídla za stovku je prostě nemožné, říká Lacina

Shodou okolností tentýž list v létě v době demonstrací Black Lives Matter informoval, že eurokomisař Margaritis Schinas prohlásil, že „evropské země by nikdy nenasadily na potlačení protestů svých obyvatel vojáky“. Jenže právě to na jaře udělala francouzská vláda, když se snažila potlačit vleklé povstání žlutých vest. I Schinas nemohl ve městě, kde pracuje, přehlédnout armádní jednotky v ulicích. Byly tam sice nasazeny jen preventivně v době zvýšeného teroristického nebezpečí, ale ten rozdíl není zas tak velký vzhledem k tomu, že mnozí z pachatelů islamistického teroru jsou řádnými občany evropských zemí.

Zkrátka, když jde o Trumpa (nebo v evropském případě o Orbána), dochází asi k jakémusi dočasnému mozkovému útlumu…

Co když si ti Hispánci myslí něco jiného…?

V dalším článku se pak Weiss vrací k předvolením průzkumům, které se v USA zase „nepovedly.“ Průzkumníci mají řadu vysvětlení. Před minulými volbami nezohledňovali při výběru vzorků kategorii vzdělání; to teď napravili. A sami přiznávají, že se jim dobře nedaří mapovat hispánské voliče. A různě dovozovali, proč fenomén „stydlivého voliče Trumpa“ tentokrát neexistuje. A letos je méně nerozhodnutých voličů než před čtyřmi lety. Ale je tu jedna úvaha, která bije do očí: Když lidem dnes a denně opakujete, že Trump je rasista, vyznavač nadřazenosti bílé rasy, extrémně pravicový populista a nejnebezpečnější prezident všech dob, je to takový div, že se vám část lidí nepřizná, že tuto kreaturu chce volit?

A zamýšlí se i nad tím, že jediná etnická či rasová skupina, u níž si Trump oproti roku 2016 pohoršil, byli bílí muži. U bílých žen, u Afroameričanů i Hispánců obou pohlaví i u „ostatních“ si polepšil. Jistěže u menšin stále vede Biden. Ale těch pár procent, které Trump ukrojil, je právě ten rozdíl, který mu umožnil si udržet třeba tu Floridu. Generalizaci exit pollu potvrzuje třeba výsledek okresu Starr v Texasu s největší koncentrací Hispánců v USA – 96 procent. Hillary Clintonová v něm v roce 2016 porazila Trumpa rozdílem 60 procent hlasů. Biden letos pěti procenty.

Profant: Prolomit šifrování je jako prolomit listovní tajemství. Uškodíme sami sobě

Je to výsledek, který se částečně vzpírá průzkumům – experti před volbami hovořili o tom, že Trump naprosto odpudil ženy a že „gender gap“ bude největší v historii – a hlavně se vzpírá veškeré logice toho, co se podle velkých médií a expertů v Americe dělo. Jak může pro údajně rasistického prezidenta, který o přistěhovalcích latinskoamerického původu mluvil občas dost urážlivě, hlasovat vůbec nějaký příslušník rasové menšiny? A jak to, že po všech článcích na téma, že „bílá maskulinita“ je ten největší problém, mohli právě bílí muži posílit Bidena?

Protože mnozí tito experti skutečné Hispánce špatně chápou… Hispánci jsou různorodá skupina. Někteří nestojí o to, být zaškatulkovaní jako Hispánci. Chtějí být Američané – proto do Ameriky přišli. Někteří, jako třeba Kubánci i po generacích nebo čerstvější imigranti z Venezuely, dokážou zavětřit socialismus na sto honů. Někteří nestojí o neomezenou imigraci, protože jejich postavení nekvalifikovaných zaměstnanců, kteří by museli s novými imigranty soutěžit, je pro ně důležitější než etnická solidarita.

Před několika měsíci zveřejnil New York Times článek dvou levicových akademiků-aktivistů hispánského původu, kteří se snažili svým kolegům opatrně vysvětlit, že většina Hispánců nesmýšlí tak progresivně jako oni. Na základě průzkumů a fokusových skupin zjistili, že zhruba na tři pětiny Američanů – Hispánců i černochů stejně jako bělochů – Trumpova „rasistická, rozdělující rétorika“ funguje.

„Progresivisté obvykle kategorizují Latinos jako barevné (people of color), bezpochyby proto, že progresivní Latinos tuto skupinu tak vidí a vyzývají ostatní, aby ji tak viděli taky. My dva jsme považovali tuto perspektivu za samozřejmost. Ale v našem průzkumu jen jeden Hispánec ze čtyř vnímal tuto skupinu jako barevné lidi. Většina toto označení naopak odmítala. Raději chápali Hispánce jako skupinu integrující se do amerického mainstreamu, jež není přehnaně vázaná rasovými omezeními, ale dokáže si polepšit tvrdou prací,“ uváděli autoři.

A navrhovali politikům různé postupy, jak komunikaci demokratické strany této realitě přizpůsobit. A co udělala většina demokratických politiků a aktivistů? Hlídali, aby každý demokrat používal politicky korektní novotvar „Latinx“, se kterým se ztotožňují asi tři procenta Hispánců a většina o něm nikdy neslyšela. Takhle se chová politická síla, jež se pyšní tím, že umí pracovat s daty.

Text vyšel na stránkách Konzervativních novin

SDÍLET
sinfin.digital