Třicet tři skvělých let, všemu navzdory aneb Několik poznámek k výročí 17. listopadu 1989

KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Na první pohled to vypadá všelijak: po dvou těžkých covidových letech je tu ruská agrese na Ukrajině a spousta nevinných mrtvých; bývalý ruský prezident vyhrožuje Ukrajině a Západu jadernou válkou. S tou je navíc, byť nejen s ní, spojena bezprecedentní energetická a ekonomická krize Evropy; část vysokoškolských studentů, početně nepatrná, ale dobře viditelná a slyšitelná, upozorňuje okupačními stávkami fakult na to, že „planeta hoří“ a establishment s tím nic nedělá; Evropská unie prochází nepopiratelnou krizí identity, jež se projevuje, v celé řadě ohledů, v dramaticky odlišných názorech na její budoucnost (například v jaderné energetice). U nás doma, v České republice, se blíží prezidentské volby, v nichž jsou hlavními favority dva bývalí komunisté. A do toho 17. listopad…

Ne, už název tohoto textu jasně říká, že jeho autor nebude kvílet nad tím, jak je všechno špatně, jak se kamsi nenávratně ztratily čisté ideály z listopadu, který si právě dnes připomínáme, jak chmurnou budoucnost máme všichni, v nemalé míře vlastní vinou, před sebou… Vůbec ne! Tenhle text naopak sebevědomě připomene, že všemu negativnímu navzdory, a že by toho bylo hned na několik textů a na po čertech vážné zamyšlení, stále ještě žijeme v nejlepších časech našich nejen moderních dějin, ale dějin jako takových. Opakuji, všemu navzdory. Tak pojďme na to!

sinfin.digital