Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Trump má s Íránem pravdu, ale nemá žádný plán. Komentář Marka Hudemy

Trump má s Íránem pravdu, ale nemá žádný plán. Komentář Marka Hudemy

Kritika, která se snesla na amerického prezidenta Donalda Trumpa kvůli jeho vypovězení smlouvy o omezení íránského jaderného programu, je z velké míry neoprávněná. Dohoda s Teheránem, pokud ji posuzujeme z absolutního hlediska, je skutečně „špatná“ a „vadná v samém zárodku“, jak tvrdí Trump. Nikdo ale neví, čím ji chce americký prezident nahradit, zda to bude lepší alternativa a zda vůbec má nějaký plán.

Trump vytýkal dohodě známé pod zkratkou JCPOA, že nebrání Teheránu v rychlém získání jaderné zbraně. Americký prezident si navíc stěžoval, že Írán vyvíjí rakety dlouhého doletu, rozšiřuje svůj vliv na Blízkém východě a podporuje teroristické organizace jako je Hamás, Hizballáh a občas poskytoval podporu i členům afghánského Tálibánu a Al-Káidy. V tom všem má Trump pravdu. Stejně jako v tom, že íránský režim není demokratický a například Izraeli neustále hrozí totálním zničením, a tak by neměl mít v rukou jaderné zbraně.

Jenže smlouva JCPOA, kterou v roce 2015 podepsaly kromě USA i Rusko, Čína, Francie a Velké Británie, Německo a Evropská unie, nemá omezit vliv Teheránu, jeho zbrojení či podporu terorismu. Dohoda dokonce nemá sloužit ani k úplnému zastavení Íránu na cestě k jaderné zbrani. Jejím cílem je prostě získat čas. Zastavit různé fáze íránského jaderného programu na 10-15 let, dostat ho dočasně pod mezinárodní kontrolu (byť kontroloři nemají přístup do některých vojenských zařízení), a doufat, že se časem celá situace nějak vyřeší.

Íránské balistické raketyÍránské balistické raketyautor: Info.cz

Optimisté doufali, že do konce platnosti JCPOA Západ vyjedná s Teheránem další dohody, takže Teherán přestane být hrozbou svému okolí a upustí navždy od projektu jaderné bomby i vývoje raket, které mohou zasáhnout Evropy a v budoucnu možná i Spojené státy. Zatím ale k něčemu takovému nedošlo, byť Evropané prý navrhovali Trumpovi právě tento postup. Pesimisté upozorňovali, že po vypršení smlouvy bude Teheránu, pokud se k tomu rozhodne, trvat zřejmě jen dva roky, než bude schopen vyrobit funkční nukleární zbraň. Dodávali, že zrušení mezinárodních ekonomických sankcí, které Teherán získal za podpis JCPOA, posílí tamní teokratický režim a povede k agresivnější zahraniční politice Teheránu.

Trump dal za pravdu pesimistům a rozhodl se smlouvu zrušit. Domnívá se, že obnovení tvrdých ekonomických sankcí dovede Teherán k jednacímu stolu a k nové, lepší smlouvě. Problém je v tom, že s Trumpovým přístupem nesouhlasí Rusko a Čína, členové Rady bezpečnosti OSN s právem veta. Sankce tak nebudou mezinárodními pod hlavičkou OSN. Spojené státy se ale musí snažit donutit i ostatní země, aby přestaly obchodovat s Íránem. Hlavně Evropany. Jinak by americký ekonomický tlak na Teherán nefungoval a pojede se dál, jako by se nic nestalo. Jak se vyjádřil nejvyšší íránský vůdce Ájatolláh Alí Chameneí, dohoda JCPOA má stále svou logiku a Teherán ji bude dodržovat, pokud bude mít „dostatečné garance“ od Francie, Německa a Velké Británie, tedy pokud budou tyto země s Teheránem nadále obchodovat.

Trump ale může Evropany k přerušení styků s Íránem donutit. Spojené státy mohou zavést tak zvané sekundární sankce, tedy sankce, které by se vztahovali i na firmy, banky a organizace obchodující s Teheránem. Společnosti obchodující s Íránem by byly například odříznuty od amerického finančního systému, nesměla by s nimi obchodovat žádná americká firma atd. Něco takového si nemohou velké evropské firmy dovolit. Výsledkem by ale bylo, že by Washington přišel o podporu svých evropských spojenců. A tu bude potřebovat i pro případná další jednání s Teheránem. Právě Evropané mohou slíbit Teheránu výhodný byznys, pokud Írán přistoupí na širší dohodu o konci svého jaderného programu, odzbrojení a umírněnější mezinárodní politice. Znepřátelení si Evropanů nezní pro USA právě lákavě.

Další alternativou je americká vojenská akce proti Íránu, zničení jeho jaderných zařízení a možná i změna režimu. Odborníci ale pochybují o tom, že jde o proveditelné řešení. Narozdíl od Iráku Saddáma Husajna před americkou invazí není Írán zcela izolován a má podporu nyní vlivného Ruska a do jisté míry i třeba Turecka. Íránská nukleární zařízení jsou rozptýlená a ukrytá pod zemí. Americká armáda sice prý už vyzkoušela nové bomby, které by zničily například podzemní íránské jaderné zařízení Fordo, existují ale mnohá další. Navíc svržení íránského teokratického režimu bez plánu, čím ho nahradit, by přineslo jen další zmatky na Blízkém východě. Není vůbec jisté, zda Trump něco takového zvažuje.

Podle některých expertů na americkou politiku totiž vůbec žádný plán nemá a jen zkouší, co zrušení dohody s Íránem udělá. Namlsal se prý ochotou severokorejského diktátora Kim Čong-una jednat s ním o jaderném odzbrojení Severní Koreje. Teď prý očekává, že podobnou ochotu reagovat na americké požadavky projeví po Trumpových hrozbách i íránský vůdce Chameneí.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744