Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Trump už má za sebou schůzky s většinou vůdců zemí EU a NATO, Zeman zůstává mimo. Komentář V. Bucherta

Trump už má za sebou schůzky s většinou vůdců zemí EU a NATO, Zeman zůstává mimo. Komentář V. Bucherta

Donald Trump se tento týden sešel ve Washingtonu s prezidenty Estonska, Litvy a Lotyšska a tím se ještě jasněji ukazuje, že Miloš Zeman bude zcela jistě jednou z posledních hlav států Evropské unie a NATO, s kterou se americký prezident sejde. Pokud vůbec někdy k individuální schůzce dojde. Přitom prezident České republiky byl naposledy v Bílém domě přijat v roce 2005. Svědčí to o určitém napětí ve vztazích s nejsilnějším spojencem, i když verbální projevy politiků prezentují vše jinak.

Summit USA- Pobaltí, který se v minulých dnech ve Washingtonu věnoval především bezpečnostním otázkám kvůli agresivní politice Ruska, naznačil, jak kterého evropského politika berou v Americe vážně. Prezidentky Estonska (Kersti Kaljulaidová), Litvy (Dalia Grybauskaitėová) a prezidenta Lotyšska (Raimonds Vējonis), přestože se jedná o malé země, vážně berou. Stejně jako většinu ostatních evropských lídrů.

Britská premiérka Theresa Mayová byla loni vůbec prvním zahraničním hostem, kterého Trump přijal v Bílém domě. Už týden po svém nástupu do funkce. Mělo to dokumentovat tradiční a zvláštní spojenectví těchto dvou zemí.

Pro francouzského prezidenta Emmanuela Macrona je přichystána na konec dubna velkolepá státní návštěva Spojených států, kterou mu bude oplaceno pompézní přijetí Trumpa a jeho manželky v Paříži v minulém roce.

Ale amerických prezident přijal v Bílém domě třeba i rumunskou hlavu státu Klause Iohannise, protože tyto dvě země mají silné vojenské partnerství. Švédský premiér Stefan Löfven nabídl při schůzce Trumpovi pomoc se zprostředkováním při vyjednávání se Severní Koreou. Norská předsedkyně vlády Erna Solbergová zase posvětila další miliardové nákupy amerických zbraní a letadel. Tak bychom mohli pokračovat dál.

Otázkou proto je, o čem by vlastně schůzka Trump-Zeman byla. Jenom o tom, že se politici vzájemně poplácají po ramenou a řeknou, že jsme spojenci? A k tomu by Miloš Zeman prohodil pár bonmotů, jak to udělal teď na Slovensku a všude jinde? To nestačí. Jak se říká při vyšetřování zločinu, chybí tomu motiv.

Navíc Česká republika někdy nevyužívá ani možnosti, které se pro jednání s Trumpem občas nabízejí. Loni v červenci se uskutečnil v rámci návštěvy amerického prezidenta v Polsku i summit Iniciativy Trojmoří, která zahrnuje 12 států východní a střední evropy, kromě jiného i Česko. Bylo zde 10 prezidentů, chyběli pouze nejvyšší představitelé z Prahy a Vídně. Chorvatská prezidentka Kolinda Grabar-Kitarovićová se setkala separátně s americkým prezidentem právě zde. Nás zastupoval Jan Hamáček, tehdejší předseda Poslanecké sněmovny. Což byl od Čechů naprosto nesmyslný tah a takových si diplomacie vždy všímá. Tím nemyslím nic proti samotné osobě Hamáčka, ale že do Varšavy měl jet prezident Zeman či alespoň tehdejší premiér Sobotka.

Déle než čeští prezidenti mají vystavěný „plot“ v Bílém domě z EU už jen prezidenti Kypru. Ti čekají na oficiální schůzku od roku 1996. Jenže to souvisí s rozděleným tohoto ostrova a tím, že Amerika považuje za silnějšího a vlivnějšího spojence Turecko (než Řecko), které okupuje severní část Kypru.

Někteří lidé a komentátoři, kteří podporují Miloše Zeman, v souvislosti s jeho „neschůzkou“ (abychom použili klausovský termín jeho předchůdce) s Donaldem Trumpem zpochybňují naše spojenství s Amerikou a situaci bagatelizují a relativizují. To skutečně chceme? Chceme být kůlem v plotě? To by vzhledem k naší síle, vlivu a schopnostem, dopadlo velmi špatně.

Další komentáře autora najdete na webu Reflexu

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744