Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Trumpův efekt v Nizozemsku. Populista Wilders opět zaútočil na Marokánce. Komentář Igora Záruby

Trumpův efekt v Nizozemsku. Populista Wilders opět zaútočil na Marokánce. Komentář Igora Záruby

Svět slovně přitvrzuje. Z Ameriky se o tom přesvědčujeme prakticky denně, čeští politici (dokonce ti dosud slušní) nechtějí zůstat pozadu. A nizozemský populista Geert Wilders, který si brousí zuby na výhru v nadcházejících všeobecných volbách, si rovněž nebere servítky. Aby také bral, když tak nedělal v zásadě nikdy – a tím spíše, když se preference nešplhají vzhůru zcela tak, jak by si přál.

Jeho čerstvý výrok pochází ze Spijkenisse, kde při volebním mítinku označil Marokánce za spodinu. Neplatí to pro všechny, upřesnil, nicméně pro mnohé ano. „Na našich ulicích se nachází dostatek marokánského odpadu, který nedělá Nizozemsko bezpečným,” uvedl anglicky.

Výrok byl na světě, jako první si ho všimla agentura Reuters. Bdělým pozorovatelům neuniklo, že se mediální publicity dostalo Wildersovi rychleji v New Yorku než doma v Haagu. O kom se logicky vzápětí na obou adresách nejvíce hovořilo, je nabíledni. Navzdory faktu, že se jeho soupeři snaží ze všech sil zabránit, aby měla Evropa prvního pravicově-populistického premiéra. Geert se prostě zas jednou trefil do černého.

Přesto je jeho strategie poměrně riskantní. Wilders, který se domáhá, po vzoru Velké Británie, odchodu Nizozemska z EU, volá po zavření mešit a zákazu koránu, má relativně širokou podporu veřejnosti. V průzkumech vede zhruba rok. Jenomže pořád ne natolik, aby mohl snít o absolutní většině. Jinak řečeno, jeho Strana pro svobodu (PVV) bude potřebovat koaličního partnera. Tady padá kosa na kámen: všechny strany včetně seniorské 50+ to rezolutně odmítají. Sice to pro ně znamená, že se v březnu budou muset minimálně tři z nich spojit, aby na vládnutí dosáhly, ale budiž.

Protože má-li PVV momentálně 17 procent, je to pořád málo. Na krk jí dýchá vládnoucí liberální VVD, která jasně říká: S Geertem NE. NIKDY. A neříká to do větru. Před sedmi lety to byla PVV, která svou tolerancí umožnila, aby mohl menšinový kabinet VVD vůbec vládnout. Tiché spojenectví vydrželo rok a půl, poté došla Wildersovi s liberály trpělivost. Ti museli podat demisi a mají mu co vracet.

Ostatně nedlouho poté, v roce 2014, táhl Wilders také marockou kartu. Na dotaz, zda by si přál méně či více imigrantů z této severoafrické země, odvětil podle očekávání: minder, minder (méně, méně). Následovaly protesty a žaloby. Naděje na obnovu součinnosti s VVD  padly tímto definitivně.

I tato epizoda má za následek, že se nadcházející volby vnímají jako souboj (nebo vyřizování účtů) mezi Wildersem a úřadujícím ministerským předsedou Markem Ruttem. Se slabinami na obou stranách. Ruttemu nehrají do karet hospodářské výsledky země, a Wilders, jak už bylo řečeno, má procent stále málo. Aktuální hanlivé označení Marokánců je urputnou snahou přitáhnout chybějící voliče. Jde o jakýsi Trumpův efekt. Wilders se netají obdivem k novému americkému prezidentovi, a když mluví hlava Bílého domu tak, jak mluví, rád se veze na stejné vlně.

Má to ovšem háček. Trump řadu lidí děsí, a v Nizozemsku se může stát, že je bude děsit duo Trump-Wilders. Hon na Marokánce se může obrátit proti Geertovi. Poslední ukázky na Twitteru, kam umístil do skupiny demonstrantů hájících právo šaría fotomontáž hlavy jednoho ze svých politických odpůrců, tuto domněnku podtrhují.

Příliš je prostě příliš a tlačení na pilu má své meze. Důsledkem strategie „bez rukavic” může být buď potlesk, nebo odpor. Výsledek budeme znát 15. března. V Nizozemsku (a nejen v něm) jde do tuhého.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744