Konec uhlí v roce 2038? Rozhodnutí uhelné komise nic neznamená, v každém případě ale platí, že Česko je na budoucnost zoufale nepřipravené

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Mnohaměsíční zasedání Uhelné komise skončilo oznámením termínu, kdy by Česko mělo přestat používat k výrobě energie uhlí. Je to rok 2038. Pokud se chystáte k tomuto letopočtu upnout jako k nepřekročitelné hranici, nedělejte to. Nečekejte ani senzaci, kterou způsobilo stanovení stejného data před časem v Německu. Mezi námi a našimi sousedy v tomto případě existuje několik rozdílů, které z českého rozhodnutí činí v podstatě bezvýznamnou záležitost.

Možná si někteří ještě pamatujete na slova ministra pro životní prostředí Richarda Brabce, že předobrazem české uhelné komise má být ta německá. A jaká je tedy realita? Zatímco německá komise rozhodovala na základě odborných podkladů od celkem 63 expertů, členové tuzemské měli pouze 15stránkové manažerské shrnutí od ČEPS, která v Česku spravuje přenosovou soustavu. Kolik tedy bylo skutečně expertních podkladů pro rozhodnutí o roku 2038? Nula.

Členové uhelné komise, s nimiž jsem hovořil, upozorňují, že návrh dnes schváleného usnesení, dostali 11 hodin před zasedáním. Pokud by vás zajímaly dopadové studie na regiony, zdraví či na teplárenství, které je z velké části pořád závislé na uhlí, máte smůlu. Nic takového k dispozici není. Jde ostatně jenom o „doporučení“, přičemž konečné slovo bude mít vláda.

Walmart zbrojí proti Amazonu. Převálcovat konkurenci chce mocnou zbraní z Číny

Bude zajímavé pozorovat, na základě čeho se rozhodne. Z uhelné komise žádný materiál, který řekne, jak konce uhlí dosáhneme a co to přinese, nevzešel. Neznáme ani dopady na regiony, na rozpočty, zkrátka na nic. Samozřejmě, že zástupci neziskových organizací by konec uhlí chtěli dříve a zástupci průmyslu později. Někteří dokonce hovořili o roku 2043 a 2055. Plán obou skupin je přitom možný a ukazuje se, že uhelnou komisi jsme vlastně ani nepotřebovali.

Termín 2038 je bez podpůrných studií a dopadových analýz prosté datum. Daleko pravděpodobnější je, že o osudu uhlí rozhodne trh. S tím, jak roste cena emisní povolenky, prostě přestane být zajímavé uhelné elektrárny či teplárny provozovat. Horší je, že stát není na tuto variantu zjevně vůbec připraven. A šermování předraženým megalomanským projektem další výstavby jaderných bloků ničemu nepomůže.

SDÍLET
sinfin.digital