KOMENTÁŘ KARLA FONKA | V následujících sedmi letech poskytne Evropská unie členským státům bezprecedentní objem financí ve výši 1,8 bilionu eur. Tento balík peněz je určený na podporu oživení ekonomik po pandemii a na dlouhodobé unijní priority, mezi něž patří i udržitelné projekty. Ty jsou pro českou ekonomiku obrovskou příležitostí k inovacím a k modernizaci. Dle mnohých odborníků jsme na prahu zeleného zrychlení. Podmínkou ale je, že tyto peníze budeme umět využít – a v tom má Česko ještě značné rezervy.
Evropská unie schválila finanční rámec pro roky 2021 až 2027 ve výši 1,8 bilionu eur. Pro Česko je vyčleněno celkem 2,1 bilionu korun, tedy prostředky vyšší, než jsou výdaje ročního rozpočtu země. Tyto peníze budou mimo jiné směřovat do podpory přechodu na bezemisní ekonomiku, a to včetně výstavby a renovace budov. Ty totiž spotřebovávají 40 procent energie a produkují 36 procent emisí skleníkových plynů. O tomto problému se sice dlouhodobě hovoří, dlouho však chyběl spouštěč změny. Tím se paradoxně stal až covid a hrozba poklesu výkonu ekonomiky v jeho důsledku.
Mezi prvními zareagovaly na změny banky, vidíme, že bankovní domy stále více preferují financování udržitelných projektů. Čeští podnikatelé se tak musí připravit na to, že po nich budou finanční instituce častěji vyžadovat informace týkající se jejich cílů v oblasti udržitelnosti. Pozadu ale nezůstávají ani další obory a firmy. Stavebnictví je sice značně konzervativní obor, přesto už několik velkých firem vydalo zelené bondy v miliardových objemech. To znamená, že z trhu získaly prostředky na „zelené“ projekty. Řada společností si již také stanovila své environmentální cíle, mezi členy České rady pro šetrné budovy je to již zcela běžné.
Pokud dnes developeři nabízí kancelářské, průmyslové nebo jiné nemovitosti nadnárodním firmám, které dbají na své klimatické cíle, musí mít tyto budovy environmentální certifikát typu LEED, BREEAM, WELL nebo SBTool. V certifikaci je Česko spolu s Polskem v rámci střední Evropy na špičce.
Certifikovaná budova přitom musí splňovat řadu kritérií, mimo jiné se hodnotí materiály, ze kterých je postavená, využití recyklace původního i nového materiálu na stavbě či hospodaření s vodou. Udržitelnost začíná být důležitá i pro lidi, kteří si pořizují byt. Stala se tak pro developery vlastně konkurenční výhodou. Šetrná řešení mají totiž reálnou návratnost v řádu několika let. To se logicky promítne v nižších dlouhodobých provozních nákladech, a to především na energie.
Problémem je, že Česko zatím není připraveno, aby unijní prostředky určené na udržitelné projekty využilo skutečně efektivně. Není zde například zmocněnec pro takzvanou Zelenou dohodu, který by koordinoval aktivity všech zapojených ministerstev.
Cestou k úspěchu je přitom právě propojení enviromentálních a ekonomických cílů. Udržitelnost je pro naši ekonomiku obrovskou příležitostí k inovacím a k modernizaci. A tuto šanci nesmíme promarnit.
