Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Úniky ze spisů jako přebor ve svalování viny: můžou za ně vždy „ti druzí“. Komentář M. Žižkové

Čtyřicet čtyři hodin práce, dvacet šest svědků od ministrů, přes novináře až po špičky policie nebo státního zastupitelství a víc než sedm set stránek dokumentů. Tak vyjádřila kvantitativně svou činnost sněmovní komise šetřící úniky ze spisů. Zajímavější jsou ovšem návrhy, které na základě svého pátrání doporučuje. Poslanci je včera jasně schválili. Přísnější dohled by tak nad sebou měli mít státní zástupci, které by měl prověřovat zvláštní útvar na Nejvyšším státním zastupitelství, nebo třeba novináři. Orgány v trestním řízení by musely zaznamenávat veškeré kontakty s médii. Potíž je ovšem v tom, že sami strůjci těchto pravidel – poslanci – nejsou vůči únikům imunní. V až absurdní míře se to ukázalo, když jejich komise finišovala práci, zatímco média žila žádostí o vydání Andreje Babiše, která unikla zřejmě ze sněmovny.

Když komise na začátku léta vznikala, hlavní cíl zájmu byly jasný: šéf hnutí Andrej Babiš a bývalý novinář MF DNES Marek Přibil. Do čela komise se postavil Martin Plíšek (TOP 09), poslanec strany, pro niž je boj s Babišem téměř ústředním tématem. Už na začátku mluvil o tom, že doba, kterou má komise na práci vyměřenou, je krátká. A zopakoval to i při představování závěrečné zprávy ve sněmovně. Přesto chtěli členové komise vypátrat nejslabší místo kolečka obviněný – advokát – policie - státní zastupitelství.

Podle změn, které poslanci včera schválili, jsou Achillovou patou neoblíbení státní zástupci. A hned v těsném sledu za nimi třeba policisté, kteří odchází pracovat do soukromých agentur. Větší díl zodpovědnosti by měli nést i novináři. Vlastně všichni kromě poslanců samotných...

Podle závěrečné zprávy poslanců úniků ze spisů v posledních letech přibývá. Motivace bývá ale stále stejná: peníze, nebo prosazování něčích zájmů – ať už ekonomických, nebo politických. O tom posledním ví zákonodárci své.

Shodou okolností se právě v době práce sněmovní komise rozjela další kapitola kauzy Čapí hnízdo, když k poslancům doputovala žádost o vydání šéfa ANO Andreje Babiše a jeho pravé ruky Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání. Už členové mandátového a imunitního výboru, kteří měli poslancům doporučit, jak o exministrovi rozhodovat, se ale důvěry nedočkali. Krajské policejní ředitelství v Praze zamítlo jejich žádost o kopii spisu. Mohli do něj jen nahlédnout.

Smysl byl zřejmý – zamezit ventilování citlivých informací mimo policejní kanceláře. I tak se ale informace ohledně kauzy do médií dostaly. Už v polovině srpna se v médiích rozčiloval poslanec hnutí ANO Radek Vondráček, který byl rovněž členem komise, že by na pořad dne mělo přijít i vyšetřování toho, jak se podrobnosti ze žádosti o vydání dostaly na veřejnost. Dva dny před jednáním sněmovny o Babišovi a Faltýnkovi se v médiích objevila žádost celá.

Nejde ovšem jen o pikantnosti ohledně kauzy Čapí hnízdo. Obvinění z vynášení informací by mohla čelit i samotná komise, která vyšetřovala jejich únik. Jak informoval deník MF DNES, bývalý náměstek Generální inspekce bezpečnostních sborů Dušan Brunclík, jehož komise také vyslechla, podal o víkendu trestní oznámení. Informace, které poslancům řekl, se podle něj totiž dostaly k novinářům. Plíšek odmítl, že by putovaly z komise. Případ ale znovu ukazuje, že jde v zásadě o lidi a jejich motivaci informace pouštět ven.

Na závěr je tu ještě jeden důležitý fakt. Kabinet se doporučeními poslanců řídit může, ale nemusí. Navíc, jak už podotkl i premiér Bohuslav Sobotka, jde o úkoly pro příští vládu. Ta jeho už žádné změny zákonů připravovat nebude. Jaké bude složení kabinetu po říjnových volbách a tedy i ochota se doporučeními řídit, je otázkou.

Bez překvapení si navrhovaná opatření nezískala oblibu ani u zainteresovaných stran. Například Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman se už dříve ohradil proti tomu, že by za úniky z trestních spisů byli odpovědní žalobci.

Na začátku fungování komise byla v sázce možnost, že poslanci na konci svého pátrání podají trestní oznámení. K tomu ale nakonec nedošlo. Jak uvedl Plíšek v rozhovoru pro INFO.CZ, všechny kauzy, které komise řešila, šetří policie, takže by to prý bylo kontraproduktivní. Komise tedy pracovala, úniky pokračovaly stejně jako prohlubování nedůvěry mezi jednotlivými složkami celého řetězce a doporučení vyšumí.

Nakonec tak stejně zůstává jen klíčová otázka, která nejvíce zajímá poslance, novináře i veřejnost: kdo je „Julius Šuman“, který nahrávky Babiše s Přibilem zveřejnil a přispěl tak k odstartování práce celé komise?

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1