Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Upřednostní Zeman potupu ČSSD? Komentář Vratislava Dostála

Nejpozději od prezidentské volby v roce 2003 lze prakticky každý politický krok Miloše Zeman interpretovat tak, že se mstí sociálním demokratům za tehdejší propadák. Příkladů bychom mohli uvést bezpočet. V tuto chvíli je ale podstatnější, zda Zeman bude v tomto ohledu i v nejbližších dnech konzistentní, anebo zda překročí svůj stín a upřednostní při řešení politické krize nějakým způsobem vyvážené řešení, které nenaštve voliče stále ještě nejsilnější levicové strany v zemi, jejichž hlasy potřebuje ke svému znovuzvolení na Hrad začátkem příštího roku. Zároveň platí, že se už rozhoduje pouze o dvou základních variantách nového uspořádání. První je nějaká obdoba úřednické vlády, druhá počítá s pokračováním – byť v obměněném personálním složení – vlády složené na stávajícím půdorysu.

Hnutí ANO, lidovci i ČSSD odmítají předčasné volby. Babišova formace nechce opustit vládu, k odchodu naopak vyzývá Sobotku. ČSSD na oplátku tvrdí, že nadále nebude v jednom kabinetu s předsedou hnutí ANO, zároveň odmítá vznik úřednické vlády. Jediné, co nevíme, je, jak se zachová a co preferuje prezident Miloš Zeman. Prý svůj postup včas oznámí. Odpoledne vše probere s předsedou ANO Andrejem Babišem a prvním místopředsedou ČSSD Milanem Chovancem, kterého sociální demokraté s vědomím Sobotky na Hrad vyslali. Návštěva předsedy lidovců Pavla Bělobrádka u Zemana je naplánována na zítřek.

Škrtnout si v tuto chvíli můžeme předčasné volby, zrovna tak nic nenasvědčuje tomu, že by dokázali Sobotkův překvapivý tah uchopit s podobnou kreativitou také předsedové TOP 09 a ODS. Ve sněmovně tudíž žádná alternativní většina k té stávající nevznikne. A to přesto, že jde o většinu, která ve sněmovně prohlasovala usnesení, dle kterého měl Andrej Babiš do konce dubna věrohodně vysvětlit nákupy jednokorunových dluhopisů. Tak nějak se na to zapomíná, ale třeba lidovci v tomto ohledu zcela vypadli z role, přitom právě oni finální verzi dokumentu ve sněmovně prosadili.

Ale zpět k aktuální situaci. Miloš Zeman má v zásadě dvě možnosti: buď nějakým způsobem zopakuje scénář, který si vyzkoušel už po pádu Nečasovy vlády, anebo bude hledat něco, co by mohlo být ve veřejném prostoru interpretováno jako vyvážené řešení. Proti vzniku úřednické vlády mluví základní zkušenost s tehdejším experimentem: vláda Jiřího Rusnoka byla neúspěšná, nejlépe to lze ilustrovat na volebním výsledku Strany práv občanů (SPO), svůj hlas ji ve volbách 2013 dalo pouhých 1,51 % voličů. Což samozřejmě neznamená, že se o sestavení své vlády nepokusí Zeman znovu.

Avšak situace oproti roku 2013 je v jednom ohledu podstatně jiná: blíží se kromě sněmovních také prezidentské volby, Zemanův postup se bude proto primárně odvíjet od úvah, jak se dopracovat k obhajobě mandátu. Doposud to měl přitom rozehrané tak, že ho nakonec mohou podpořit obě nejsilnější strany, tedy ČSSD i hnutí ANO. O spojenectví prezidenta s předsedou hnutí ANO v této zemi nepochybuje nikdo a vše nasvědčuje tomu, že se ho Zeman prozatím nebude chtít vzdát. Nejzajímavější proto bude sledovat jeho počínání směrem k ČSSD.

Bude pokračovat ve své snaze sociální demokracii zničit, anebo bude chtít být vykreslován jako státník, který svým politickým umem umožnil nalézt všem aktérům důstojné východisko z krize? V takovém případě si lze představit pokračování stávající koalice v obměněném personálním složení. Tedy třeba bez Sobotky i Babiše a pod vedením Lubomíra Zaorálka nebo Milana Chovance. Dosavadní zkušenost se Zemanem nicméně hovoří jasnou řečí: msta za potupu, kterou musel podstoupit na Hradě při volbě prezidenta v roce 2003, má vždycky přednost.

Pozastavme se proto ještě u jednoho momentu: svou demisí Sobotka Zemana nepochybně zaskočil a vystavil ho situaci, na kterou nebyl připravený. Je to po dlouhé době poprvé, co se prezidentovi vzepřel. A není nejspíš náhodou, že se k něčemu podobnému rozhodl až v momentě, kdy má stranu zkonsolidovanou. Přesto koaliční krize opět obnažuje bídnou kondici ČSSD. Sobotka sice své finální rozhodnutí učinil téměř sám, přesto je s podivem, s jak slabou podporou mu sekundují jeho spolustraníci. Nemluvě o aparátu strany: její tiskové oddělení vydalo za posledních čtyřiadvacet hodin jen dvě tiskové zprávy, obě vznikly na vnitru a nesouvisí s demisí vlády.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744