KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Od prvního září zase musíme mít roušky v autobuse, v obchodě, na poště… Bude hodně zlé krve a brblání. Nejspíš přitom jde o rozumné preventivní opatření. Vláda však zbytečně promrhala kapitál ve formě vysoké důvěry občanů v české zdravotnictví i jejich vlastního zodpovědného chování. Logicky jí lidé prostě už nevěří a o to více budou z návratu nepříjemných omezení naštvaní.
Zpočátku šlo vše dobře. Virus k nám dorazil pozdě a ne v takové vražedné formě jako třeba v Itálii. České zdravotnictví zafungovalo. Lidé si sami začali šít roušky a nosit je ještě dřív, než to vláda nařídila. Epidemie byla pod kontrolou. Pak se to ale zadrhlo. Premiér a ministr zdravotnictví nebyli schopni zajistit roušky, ačkoli je lidem přikázali mít. Předseda vlády kvůli žárlivosti na koaličního partnera způsobil chaos kolem Ústředního krizového štábu. Ministr zdravotnictví se začal chovat jako diktátor.
Zmatky a opovrhování občanskými svobodami dokázaly takřka nemožné: ačkoli objektivně vzato Česká republika první vlnu zvládla, popularita premiéra se nebývale propadla. Což by nám samozřejmě mohlo být dost jedno. Nebýt toho, že se asi blíží druhá vlna. Nebo tu možná už je, ale kabinet, který dobře cítí, že to pro něj není dobrá zpráva a že lidé už zdaleka nemají onu trpělivost jako před půl rokem, raději mlčel a vše dosud pouštěl.
Ještě před pár týdny se ministr zdravotnictví Vojtěch silou moci snažil, aby lidi během dovolených nějak nepopudil. Jeho vyhlašování nevyhlašování restrikcí a neustálé změny termínů, kdy co řekne a kdy co začne platit, se staly terčem řady vtipů. Pokud nyní jasně, bezrozporně a dopředu říká, že od 1. září budeme zase muset mít „hadry“ na puse, situace je zřejmě opravdu vážná. A lze čekat křik. Babiš může mít pocit, že je to vůči němu nespravedlivé, ale může si za to sám.
