Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

V době růstu je plánovaný rozpočtový schodek nesmyslný. Komentář Tomáše Zdechovského

Výdaje státního rozpočtu by příští rok podle návrhu vlády měly včetně peněz z fondů EU a dalších finančních mechanismů činit 1,342 bilionu korun a příjmy 1,292 bilionů korun. Rozpočtový schodek má dosáhnout výše 50 miliard korun. S každým rozpočtovým schodkem ovšem roste zadlužení země.  

Pravdou je, že někteří optimisté namítnou, že poměr veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu dosahuje v České Republice necelých 40 % a toto číslo patří k nejnižším v rámci Evropské unie. To mají pravdu. Unijním rekordmanem je Řecko, u něhož je to 171 %, nepříliš dobře jsou na tom i Francie s 98 % nebo i Německo s 71 %. Jenomže i když jsou úrokové sazby velmi nízké, dále se zadlužovat dle mého názoru není rozumné a vede to jen k navalujícím se problémům, které bude muset někdo řešit.

Proto je smutnou skutečností, že v době konjunktury je státní dluh České republiky nejvyšší v historii a dále poroste. Ke konci června letošního roku dosahoval rekordní výše 1,789 bilionu korun, tedy přibližně o 200 milionů více než v prvním čtvrtletí. Na každého Čecha tak připadá zhruba 169 tisíc korun.

Ano, z hlediska zadlužení je na tom v mezinárodním srovnání naše země relativně dobře. Ale to nás nesmí ukolébat. Osobně jsem přesvědčen, že v době solidního růstu ekonomiky, bychom měli hospodařit s vyrovnaným státním rozpočtem a přestat žít na dluh. Ekonomická krize se může podle některých ekonomů brzo vrátit a tak proč nebýt obezřetný.

Chápu, že to není jednoduché a měli bychom si stanovit priority, které nesnesou odklad. Tím jsou určitě vyšší výdaje na vědu a školství, které je však potřeba přizpůsobit požadavkům této doby. Dále bychom měli dodržet svůj závazek vůči NATO a v dohledné době zvýšit výdaje na naší obranu na 2 %, jak jsme se při vstupu do Severoatlantické aliance zavázali. Nákupy ale musí být promyšlené s ohledem na velikost naší armády a na změny vojenské strategie.

A jak dosáhnout vyrovnaného rozpočtu? Možností dlouhodobých i krátkodobých je více než dost. Jednou z těch, které by přinesly efekt velice brzy, jsou společné nákupy materiálu a vybavení pro více státních úřadů, jak to udělali již některá ministerstva. Takto se dají ušetřit stovky milionů. Dále se určitě dají snížit výdaje na provoz veřejných institucí tvorbou dlouhodobých investičních plánů do budov a vybavení a zbavení se nepotřebného majetku. Tam se často stává, že ty začnou na konci roku často nesmyslně utrácet jen proto, aby vyčerpaly přidělenou sumu peněz. Dále je třeba motivovat firmy, aby platily v České republice korporátní daně. Tam osobně vidím prostor v řádech desítek miliard korun.

V horizontu let můžeme uvažovat i o redukci počtu úřadů a úředníků díky zavedení digitalizace státní správy a státních firem. Tyto změny by samozřejmě nebylo možné učinit okamžitě, ale v budoucnu by efekt přinesly. Myslím, že budoucí vládní koalice a opozice by si mohla vzít příklad z Estonska, které patří v Evropě k nejvíce pokročilým státům v oblasti digitalizace, která přinesla omezení korupce a snížení cen při výběrových řízeních. 

Určitě by nám pomohlo také lepší čerpání evropských dotací, ve kterém v minulém roce byla Česká republika sedmou nejhorší členskou zemí. V období 2014 – 2020 můžeme získat až 648 miliard korun z EU a tak by bylo škoda, kdybychom se těchto peněz jen tak vzdali. Právě v průběžném čerpání evropských peněz má Česká republika obrovské mezery, které by se měla pokusit nová vláda rychle zacelit.

Autor je člen rozpočtového a kontrolního výboru Evropského parlamentu.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744