V Osvětimi ptáci nebyli. Příběh Miloše Guta - Dobrého

Adam Drda

Těsně po válce, v červnu 1945, šel dvaadvacetiletý Miloš Dobrý kolem Národního divadla. Vzpomíná, že potkal kamaráda z dětství Zdeňka Záhoříka, jemuž se říkalo „Sup“.  Poznali se roku 1937, jako kluci spolu hráli fotbal, tenis, jezdili na kole. Zdeněk tehdy odvedl Miloše na stadion, kde trénoval ragbyový klub LTC Praha. Někdo prý vyhodil do vzduchu šišku a zavolal „Chyť ji!“. Milošovi se to povedlo a za pár dní hrál svůj první zápas. Za dva roky byl v národním mužstvu, nastoupil proti Itálii, Německu, Francii. Získal přezdívku „Dobrák“. Dotáhl to na posledního předsedu Československé ragbyové unie (v letech 1990-1992), na internetových stránkách českých ragbistů měl donedávna svůj portrét v oddíle „profily legend“.

Terezín, Osvětim, pochod smrti ze Schwarzheide, to všechno prý během let ustoupilo, propadlo se do mlhy, ale nezmizelo. Miloš vyprávěl, že se mu ve snech vracívala vzpomínka z raného dětství. Nad hlavou se mu zavřela hladina tůně, do které spadl, když si hrál na rybáře. Klesal, zadržoval dech, viděl, jak od něj stoupají bubliny. Pak se docela setmělo, už nebyl v tůni, ale v lágru, pořád ve vodě, v obrovském kotli – a opakoval si, že něco přes minutu vydrží bez dechu. Probudil se, lapal po vzduchu, pak začal poznávat ložnici, chápat, že je doma a že vedle něj leží žena, která má stejně těžké sny.

Historici zmapovali špičky komunistické justice a prokuratury. Kdo všechno v lexikonu bude?

sinfin.digital