Když v roce 2008 přišla hospodářská krize, chtěli jsme se z ní prošetřit. Jak to dopadlo, víme. Přišla druhá recese a bolestivé ekonomické zotavování ve tvaru „W“ nás z takového přístupu snad už nadobro vyléčilo. Nyní během koronakrize vláda vyhlásila, že se z problémů proinvestuje. Nechala si k tomu odhlasovat půlbilionový rozpočtový deficit, využít může i stovky miliard z evropských fondů. Problém je ale nejen to, že jí chybí kvalitní a připravené projekty, ale i fakt, že se z chce z krize bohapustě probetonovat.
Peněz má vláda k dispozici přehršel. Národní plán obnovy, Zelená dohoda pro Evropu nebo nově vytvořený Národní rozvojový fond jsou jako spořicí prasátka nacpaná desítkami a stovkami miliard korun, ze kterých může stát brát téměř podle libosti. Podmínka je snad jen jediná – koruny a eura musí jít do připravených a smysluplných investičních projketů. A tady začíná problém. Ty projekty, které má česká vláda k dispozici, totiž nejsou ani připravené, ani smysluplné. Stát se tak ocitnul v paradoxní situaci, kdy nedostatkovým zbožím nejsou peníze, ale nápady jak je investovat.
