KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Dosavadní velkovýroba dluhů se Babišovu kabinetu vrací jako bumerang v podobě problémů s platy státních zaměstnanců. Na jejich zvyšování už nemá zdroje, což zjistila v ten nejnevhodnější čas, tj. pár měsíců před volbami. Z důvodu hrozivé rozpočtové situace je tak vláda nucena platy erárních zaměstnanců zmrazit a to navzdory hrozícím protestům dotčených. Ukazuje se, že financovat platovou expanzi státu formou půjčování peněz na úkor budoucnosti nelze donekonečna.
Vláda v návrhu rozpočtu na příští rok nepočítá se zvyšováním platů státních zaměstnanců s výjimkou mírného mzdového přilepšení učitelům. „Platově zmrazeni“ tak v příštím roce mají být nejenom úředníci, ale třeba i policisté, hasiči a vojáci. Ministryně Schillerová se v odmítavém postoji vůči dalšímu zvyšování platů odkazuje na alarmující deficit státního rozpočtu v „nepřekročitelné“ výši 390 miliard korun, jenž sama naplánovala pro rok 2022.
Připomeňme, že v roce loňském se na ministerstvech hýřilo mimořádnými statisícovými odměnami vysokým úředníkům, jako by se nechumelilo. Jako by loňský rok byl obdobím prosperity. Jenže nebyl. Deficit vládních financí v koronavirovém roce 2020 dosáhl téměř 370 miliard korun. V letošním roce je deficit plánován na 500 miliard. Jen během tří let (včetně roku příštího) vznikne rozpočtová sekera zhruba jeden a čtvrt bilionu korun, což je cifra doslova beroucí dech. Rozpor mezi hluboce dluhovým rozpočtem a omračujícími odměnami pro některé vládní zaměstnance vrhá na otázku budoucích platů ve státních službách temně mlhavý stín.
Každopádně, vláda nyní už na vlastní kůži zažívá první politicky citlivé důsledky zadlužování, potažmo téměř bezmezné finanční expanze z dob prosperity i z období krize. Peníze chybí na všechno, nyní včetně platů. A bude hůř, neboť s tím jak rostou státní dluhy, rostou i výdaje na jejich „obsluhu“. Ukazuje se, jak ve vládním počínání souvisí všechno se vším. Jedna erární ruka masivně rozdává peníze na všechny strany způsobem, který dramaticky zadlužuje příští generace. Druhá erární ruka však ukazuje prázdnou dlaň na mzdové požadavky státních zaměstnanců. Na další plošné zvyšování platů pro stovky tisíc lidí už nemá dostatečné zdroje. Po hostině přichází půst. Připomeňme, že výdaje na platy státních zaměstnanců v krizovém roce 2020 stouply o 23 miliard na celkových 232,5 miliardy korun.
Faktem je – a v tom má ministryně financí Alena Schillerová pravdu – že díky snížení sazby daně ze závislé činnosti (v kontextu zrušení tzv. superhrubé mzdy) dostaly platy zaměstnanců v letošním roce (a bude to pokračovat i v roce příštím) pozitivní impuls. Nominálně se zvýšily a to jen díky snížení sazby příjmové daně. Což se pochopitelně týká i všech zaměstnanců státu. Na druhou stranu, v Česku roste inflace, která lidem „užírá“ z reálné hodnoty jejich příjmů. A na vzlínající inflaci má zcela jistě svůj negativní podíl i stát.
