Vláda se pře o to, kolik vám sebrat ze mzdy. Je to debata plná omylů
KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Definitivně propukla koaliční bitva o daně, tedy přesněji o to, kolik bude stát od příštího roku brát lidem z výplaty. Ve zjitřené koronavirové atmosféře nemůže překvapit nic, tedy ani to, že vládní špičky náhle nemůžou najít společnou řeč na něčem, na čem už se jednou dohodly. Ještě zajímavější než vládní nesoulad je potom strašení „rozvalem veřejných financí“, který by prý hrozil po snížení příjmové daně. Vládní finance jsou totiž v rozvalu už dávno a z úplně jiných důvodů.
Na zrušení superhrubé mzdy panuje v koalici shoda. Je to dobře, protože jde o specifickou konstrukci, kdy stát hrubou mzdu účelově – pro výpočet daně – sloučil se sociálním a zdravotním pojištěním a tím zaměstnancům „neviditelně“ zvýšil příjmovou daň až na 20 %, i když oficiální sazba činí 15 %. Koaliční shoda bohužel panuje i na zavedení nové tzv. solidární sazby daně ve výši 23 %, která by se vztahovala na lidi s příjmy nad 140 tisíc korun za měsíc. Ano, i dnes tu máme „milionářskou“ solidární daň, ale ta je „pouze“ 7 %. Skok na 23 procent je tedy víc než pouhým zvýšením progrese. Jenže milionářů v Česku prostě není tolik, aby strany populisticko-levicové koalice musely usilovat o jejich voličskou přízeň.
Bitva se vede o zdanění zaměstnaneckých mas. A fakticky také živnostníků. Premiér Andrej Babiš už sněmovně navrhl, aby příjmová daň po zrušení superhrubé mzdy byla 15 %. Šéf koaliční ČSSD Jan Hamáček kontroval návrhem zvýšení na 19 %. Záda mu přitom kryje programové prohlášení vlády, jež počítá s vyšší sazbou. Je nabíledni, že 15% zdanění by lidem z výplaty ponechalo v kapse o stovky až tisíce korun více v závislosti na jejich příjmech. Kosmetická úprava ve stylu 19 procent by v podstatě jen zachovala dnešní úroveň zdanění.
